Aktual.: 24.02.2026 06:45
Praha – Do řad ukrajinské armády ho přijali na šestý pokus. Neměl žádné vojenské zkušenosti, přesto prošel cestu od civilisty po velitele výsadkové útočné čety v hodnosti poručíka. Po těžkém zranění, při němž přišel o obě ruce, se dokázal vrátit do života a začal s vlastním podnikáním. V rozhovoru to ČTK řekl ukrajinský válečný veterán Serhij Žukovskyj. Tento měsíc navštívil Prahu, kde se v sobotu zúčastnil demonstrace na podporu Ukrajiny ke čtvrtému výročí války s Ruskem.
Žukovskyj pochází z města Tokmak v Záporožské oblasti, které nyní okupují Rusové. Na začátku ruské invaze odjel s rodinou do Lvovské oblasti a z počátku ještě doufal, že se situace uklidní a bude se moci vrátit domů. Když naděje vyprchala, rozhodl se vstoupit do Ozbrojených sil Ukrajiny. „Vzali mě až na šestý pokus, protože jsem neměl žádnou vojenskou zkušenost. Tehdy potřebovali hlavně silné a zkušené vojáky,“ uvedl. Do armády nastoupil v červnu 2022.
Po absolvování základního výcviku byl zařazen k 80. samostatné výsadkové útočné brigádě, kde sloužil do konce roku 2022. První zranění utrpěl 16. prosince 2022 při útoku v Serebrjanském lese u Kreminny v Luhanské oblasti. Po návratu z rehabilitace byl převelen k nové 82. brigádě, která vznikla reorganizací jeho původní jednotky. V ní sloužil do dalšího, ještě vážnějšího zranění.
„Bylo to minově-výbušné zranění. Výbušnina mi explodovala v rukou při bojovém sladění jednotky. Okamžitě jsem viděl, že jsem přišel o horní končetiny,“ uvedl Žukovskyj. Nejtěžší podle něj bylo smířit se s tím, že život bude pokračovat bez rukou. „Zpočátku bylo velmi těžké nastavit se na to, že život jde dál. Díky podpoře manželky a rodiny jsem to ale překonal a šel dál,“ řekl.
Na otázku, zda mají zranění veteráni na Ukrajině dostatečnou podporu, odpověděl Žukovskyj, že stát podle něj dělá maximum, co může, jeho možnosti jsou však omezené pokračující válkou i penězi. Významnou roli podle něj hraje zahraniční pomoc, včetně podpory z České republiky. „Myslím si, že podpora je dostatečná. Ne všichni ji ale chtějí nebo dokážou využít,“ poznamenal.
Na začátku roku 2024 se rozhodl začít podnikat. Po vážných zraněních a otřesech mozku měl potíže se soustředěním, začínal proto od základů. „Musel jsem si připomínat i násobilku,“ řekl. Absolvoval několik školení a program v rehabilitačním centru Superhumans, kde získal další podporu.
Podnikatelský nápad podle něj patří jeho staršímu synovi Ivanovi. Ten přišel s myšlenkou vyrábět sušené maso, takzvané jerky, i s názvem projektu Sušená radost. Veterán následně hledal grantové financování, aby mohl výrobu rozjet. „Věřte těm, kteří věří ve vás, a jděte za svým cílem. Všechno je možné,“ vzkázal ostatním vojákům a lidem po těžkém zranění.
‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}