Aktualizace: 14.05.2024 15:10
Brno – Ústavní soud (ÚS) dal bývalé předsedkyni Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Aleně Vitáskové šanci na vyšší odškodnění za nezákonné stíhání v kauze licencí pro solární elektrárny. Justice porušila její práva na soudní ochranu a náhradu škody. Znovu musí rozhodnout Obvodní soud pro Prahu 2. Vitásková žádala od státu za nemajetkovou újmu 48,55 milionu korun. Získala jen 600.000 korun, z toho 450.000 jí přiznalo ministerstvo spravedlnosti a 150.000 korun vysoudila.
Ústavní soudci odškodnění označili za nepřiměřeně nízké vzhledem k okolnostem kauzy, zejména kvůli tomu, že Vitásková čelila reálné hrozbě vysokého nepodmíněného trestu. Krajský soud v Brně ji v únoru 2016 poslal na 8,5 roku do vězení. Odvolací soud ji osvobodil.
„Žila 23 měsíců s tím, že jí hrozí 8,5 roku nepodmíněného trestu. Tuto skutečnost soudy vůbec nezohlednily,“ řekl novinářům soudce zpravodaj Tomáš Lichovník. Právě v tomto bodě se případ liší od jiných kauz, které skončily zproštěním. O kolik má odškodnění stoupnout, ústavní soudci konkrétně neřekli. Vitásková se vyhlášení nálezu nezúčastnila.
Vitásková čelila obžalobě v kauze chomutovských solárních elektráren Zdeněk Sun a Saša Sun. Elektrárny obdržely licenci před koncem roku 2010, i když nebyly dokončené, a získaly díky tomu nárok na výhodnější výkupní ceny. Pro Vitáskovou kauza skončila zprošťujícím rozsudkem, na rozdíl od dalších aktérů, kteří si vyslechli nepodmíněné tresty.
Následně žádala odškodnění za nezákonné stíhání. Poukazovala na poškození dobré pověsti, zdravotní dopady, rodinné komplikace a zničenou kariéru. Podle Nejvyššího soudu justice dospěla k přiměřené výši odškodného.V ústavní stížnosti Vitásková úspěšně argumentovala tím, že soudy nedostatečně zohlednily všechny okolnosti.
Vitásková byla předsedkyní ERÚ v letech 2011 až 2017. Obvinění označovala za vykonstruované. Vydání sporných licencí podle ní připustil její předchůdce v čele úřadu. Obžalovaná byla z trestných činů zneužití pravomoci úřední osoby a porušení povinnosti při správě cizího majetku.
V paralelním sporu žádala Vitásková také 183,6 milionu korun jako náhradu škody za údajnou ušlou mzdu, odměny a odstupné po dobu trestního stíhání. I v tomto případě Nejvyšší soud dovolání odmítl a Vitásková stížnost nepodala.