Aktual.: 5.11.2025 10:26
Brno – Ústavní soud (ÚS) zamítl stížnost spolku Klimatická žaloba. Spolek poukazoval na pasivitu Česka při snižování emisí skleníkových plynů a nečinnost ministerstev považoval za nezákonný zásah. ÚS nezpochybnil existenci člověkem vyvolané klimatické změny ani potřebu naléhavé reakce. Danému typu žaloby ale nebylo možné vyhovět, plyne z jednomyslně přijatého nálezu soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové. ÚS zdůraznil, že svým nálezem neuzavřel cestu pro jiné typy žalob nebo budoucí klimatické spory.
Spolek se na české soudy obrátil společně s obcí Svatý Jan pod Skalou na Berounsku, jihomoravskou pobočkou České společnosti ornitologické a několika jednotlivci. Dožadovali se ochrany před nezákonným zásahem spočívajícím v nečinnosti ministerstev životního prostředí, průmyslu a obchodu, zemědělství a dopravy při přijímání konkrétních opatření k snížení emisí skleníkových plynů.
ÚS ale poukázal na to, že v Česku momentálně neexistuje zákonná úprava, z níž by ministerstvům plynul závazek provádět konkrétní opatření. Nezanedbávají tedy existující povinnost a nedopouštějí se nezákonného zásahu. Záleží na politicích, jakou právní úpravu přijmou a jaké povinnosti zákonem stanoví.
Členové a příznivci spolku se ráno shromáždili na Moravském náměstí s nafukovací zeměkoulí a transparentem „Klimatická spravedlnost“, část se jich pak vydala vyslechnout rozhodnutí do sněmovního sálu. Vyhlášení nálezu nabralo kvůli velkému zájmu o Klimatickou žalobu i předešlý nález k CHKO Soutok časový skluz.
Spolek také tvrdil, že stát neplní své závazky v ochraně klimatu a svou nečinností zasahuje do jejich práv na život, zdraví nebo příznivé životní prostředí. Městský soud v Praze v roce 2022 žalobě nejprve částečně vyhověl, po zásahu Nejvyššího správního soudu (NSS) ji ale zamítl. Jeho druhé rozhodnutí už NSS potvrdil. Argumentoval například tím, že závazek snížit emise o 55 procent do roku 2030 platil kolektivně pro Evropskou unii jako celek, zatímco Česká republika měla podle evropského nařízení pouze povinnost snížit do roku 2030 emise o 26 procent oproti roku 2005 ve vybraných sektorech. Unijní klimatické cíle se postupně vyvíjejí.
Podle Klimatické žaloby měla ministerstva přijímat takové kroky, aby se emise skleníkových plynů snížily do roku 2030 o více než 80 procent a aby Česko dosáhlo do roku 2050 klimatické neutrality. NSS uvedl, že takový závazek pro Česko nevyplýval ani z mezinárodního klimatického práva, ani z práva EU, a to ani po zohlednění lidskoprávních dokumentů a aktuální judikatury Evropského soudu pro lidská práva. I NSS ale zároveň uznal, že stát by mohl postupovat rychleji.
ÚS měl v řízení k dispozici stanoviska Ústavu státu a práva Akademie věd ČR a právnických fakult. Plynulo z nich například to, že Česko má povinnost snižovat emise skleníkových plynů a přijímat potřebná opatření a že v evropském kontextu se může jevit jako „černý pasažér“. Soud obdržel také vyjádření ministerstev, která shodně navrhovala, aby stížnost spolku Klimatická žaloba zamítl.
