Vášně vyprchaly, jsme normální sousedé, říkají o Němcích politici na Chebsku

Chebsko by z pohledu přeshraničních vztahů mohlo být příkladem pragmatického přístupu. Úzkou historickou provázanost dokládají i takové zvláštnosti, jako že město Cheb mělo po celou dobu studené války za hranicemi část svých lesů a až v roce 2012 je město získalo plně do své správy. V Chebu zase vznikl hřbitov německých vojáků padlých za druhé světové války. Vznik nadace Historický Cheb, která se stará o památky na Chebsku, podpořil darem vysídlený rodák z Chebu Anton Hart. Chebské společnosti Terea a Chevak byly dlouhá léta společnými podniky měst na Chebsku a německého investora.

Podle bývalého starosty Chebu a dnešního ředitele chebského divadla Jana Svobody (ODS) už v podstatě vymizely protiněmecké postoje i v místní politice. „Část lidí, kteří měli tyto postoje, už prostě umřela a také politické strany, které tyto postoje hájily, už nejsou v zastupitelstvu města,“ shrnul Svoboda. Vzpomíná i na protesty lidí kolem Klubu českého pohraničí, když se odhaloval pomník lidem, kteří za komunistického režimu zemřeli při pokusu o přechod hranice do Německa. Většinou starším protestujícím nechal v horkém počasí donést vodu. „Jedna věc je politika, ale druhé věc je lidská stránka,“ řekl ČTK Svoboda.

Odklon od politicky zatíženého vnímání hranice směrem k pragmatickému a organickému soužití je vidět na mnoha konkrétních věcech. Například místostarosta Chebu Michal Pospíšil (ODS) byl ve stejné funkci i před 20 lety a byl tahounem ojedinělého projektu přeshraniční Zahradní výstavy, která se konala v německém Marktredwitzu a českém Chebu. ČTK řekl, že za poslední léta nezaznamenal žádné náznaky vzájemné nevraživosti, a to ani na pravidelném Vinzenz festu, který se koná v německém Wendlingenu. Svátek přitom vzniknul v Chebu po třicetileté válce a ve městě měl hlubokou tradici. Po odsunu jej ale od 50. let minulého století slavili vysídlení rodáci v Německu.

„Možná, že tam dřív někdy byly slyšet nějaké údernější proslovy, ale dnes už to nemá s tím co dělat, dnes je to zaměřené na to, aby se sešli, aby se držela nějaká tradice, aby si to připomněli s krojem a tancováním a je to taková společenská věc,“ řekl Pospíšil, který je i předsedou správní rady nadačního fondu Historický Cheb. Zasedá v ní i dcera Antona Harta, nuceně vysídleného rodáka, který se zasloužil například o obnovu poutního místa Maria Loreto.

Spolupráci na běžné obecní úrovni vnímá i starosta Lipové na Chebsku Tomáš Linda (ODS). Lipové se podařilo vloni obnovit silniční spojení s Německem, které leží na dohled. „Ale není to jen silnice, měli jsme společný projekt, kde se setkaly naše komunity, děti jely na výlet jednou do Německa, jednou do Čech, senioři se potkali, hasiči a podobně. Teď připravujeme další společnou akci na Železné hůrce, o kterou bychom se chtěli spolu s Němci starat společně,“ popisuje přeshraniční kontakty Linda. Vztahům by podle něj prospělo, kdyby začínaly u dětí už ve školkách a školách.

Asi nejvíce pragmatismu ve vztazích je ale vidět u běžných lidí. V příhraničních městech v Německu nakupují Češi kvalitnější a často i levnější potraviny nebo drogerii, Němci jezdí do Čech do obchodů nebo na oběd. Tisíce lidí z Chebska každý den míří do Německa za prací. I ředitel chebského divadla ČTK řekl, že přišel o kulisáky, kteří odešli za lépe placenou prací do Německa. Úzké vztahy na kdysi ostře střežené hranici by navíc mohl posílit ohlášený příchod automobilky Daimler Trucks do Chebu.

‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}