Většina řopíků na Králicku je opuštěná a poškozená, opravit všechny není reálné

„Většina z nich je opuštěná. Některé jsou dodnes zazděné, protože je armáda po válce uzavřela, aby se do nich lidé nedostávali. Tyto zazdívky ale zvědavci postupně vybourali, takže řada objektů je dnes otevřená, zchátralá a plná odpadků. Mnoho bunkrů je navíc poškozených německými poválečnými zkouškami a odstřely, takže jejich stav není dobrý,“ řekl Jenčík.

Obnovit všechny objekty lehkého opevnění a udělat z nich malá muzea není podle Jenčíka reálné, nikdo nevytvoří skoro 200 různých expozic. Ideálním řešením by proto podle něj bylo, kdyby se část objektů zachovala a sloužila jako muzejní expozice, zatímco jiné mohou zůstat v přirozeném stavu. „Myslím si, že alespoň některé bunkry by si zasloužily základní údržbu zvenčí, opravit fasádu a obnovit původní nátěr, aby připomínaly svůj vzhled z 30. let. Zároveň se ale za desítky let staly součástí okolní krajiny. Mnohé z nich dnes využívají k hnízdění ptáci i další živočichové, takže mají význam nejen historický, ale také přírodní,“ řekl Jenčík.

Opravit a provozovat řopík není jednoduché a vyžaduje to píli a vytrvalost. Jenčík a jeho kamarádi s tím začínali ve 13 letech. Z původně opuštěného a zchátralého bunkru vybudovali za více než 25 let interaktivní muzeum. Kromě rekonstrukce objektu shromáždili stovky originálních exponátů, upravili okolí bunkru podle dobových fotografií a do provozu zapojili desítky dobrovolníků. „Dnes je mnohem složitější přivést k podobné dobrovolnické činnosti mladou generaci,“ dodal. Peníze na opravy má muzeum pouze ze vstupného. V současnosti tam za jaro a léto, kdy má otevřeno, zavítá kolem 2200 lidí.

Řopík stojí na poli nedaleko Králík, konají se tam vojenské ukázky při akci Cihelna. Muzeum přibližuje podobu československého lehkého opevnění z období mobilizace v roce 1938. Uvnitř si návštěvníci vyzkouší, jak fungoval provoz. Roztočí originální ventilátor, prohlédnou si okolí pomocí periskopu, mohou manipulovat s kulometem na původní lafetě nebo pomocí dobové střelecké mapy zaměřovat cíle stejně, jako to dělali obránci bunkru ve chvílích, kdy nebylo kvůli počasí nic vidět.

Součástí muzea je také dřevěný přístřešek, který připomíná provizorní zázemí vojáků. Obránci lehkého opevnění totiž neměli přímo v řopících prostor na spaní, a proto si budovali jednoduché zemljanky nebo úkryty z prken. Přístřešek u muzea není původní, dobrovolníci ho ale postavili podle dobových fotografií. „Vojáci tam tehdy spíš jen vlezli a lehli si, ale pro dnešní návštěvníky by to nebylo úplně pohodlné, proto je přístřešek větší a vyšší,“ uvedl Jenčík.

‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}