Cestu zaali manel Urbanovi plnovat v roce 2014. J si na to pamatuji docela pesn. My jsme v t dob pracovali s Janou v jednom zamstnn, a j jsem Jan napsal, e bychom si mohli koupit njak star esk auto s motorem vzadu a jet do rnu, vzpomn Dan Urban. Za deset minut Jana odepsala: Hur, jedem do rnu!
Tm starm autem nakonec byla koda 100 z roku 1969, ktermu zaali kat Bara. Nleit technicky i teoreticky vybaveni vyrazili na cestu v roce 2016.
Pro tuto cestu jsme se rozhodli, protoe pro ns byla pomrn levn a mohli jsme jet po vlastn ose. Nemuseli jsme nikam lett, pevet auto, ani plout trajektem. Vyreli jsme rovnou z domova a jeli jsme po vlastnch kolech a do naeho vysnnho cle, popisuje Dana Urbanov.
Cestou v Uzbekistnu
Modern GPS navigaci nechali doma, museli si vystait jen s mapou a kompasem, kter jim udval sprvn smr. Bhem svho dobrodrustv navtvili celkem 14 zem: Slovensko, Maarsko, Rumunsko, Bulharsko, Turecko, rn, Turkmenistn, Uzbekistn, Kazachstn, Rusko, Estonsko, Litvu, Lotysko a Polsko.
Pvodn pln cesty potal s patncti tisci kilometry, ale vzhledem k tomu, e jeli opravdu jen podle mapy, pibylo na tachometru Bary nakonec 16 500 kilometr. Samozejm e jsme bloudili. Orientace v map je dost nron, navc kdy mapa v nkterch sttech vbec neodpovd skutenosti a muste improvizovat, upozoruje hlavn navigtorka.
Od cesty je neodradil ani vojensk pu v Turecku, kter vypukl den ped jejich odjezdem. Neklidem zmtanou zem i proto pouze projdli. Zastavili a u hranic v divokm Kurdistnu. Byli jsme pekvapen, jak jsou tam lidi stran hodn. Snaili se nm pomoci, kdy jsme hledali nocleh nebo kdy jsme zabloudili. Vdycky se nael nkdo, kdo nm poradil, ukzal nm na map, kam jet. Ctili jsme se tam opravdu bezpen a mstn byli rdi, e se tam na n nkdo pijel podvat, popisuje Dan Urban.
To sam by se dalo ct i o sousednm rnu. Je to krsn zem se patnou povst, mezi jej nejvt poklady pat tamn proda a pohostinnost mstnch, kterou ocente hlavn v nouzi. Teba kdy si vae star auto vybere slab chvilku. Do rnu jsme jeli z Turecka pes hranici, kter byla vysoko v horch. Kdy jsme jeli z kopce dol, pestalo nm auto zatet a mlem jsme se ztili do propasti. Ale dobe to dopadlo. Pomalu jsme dojeli do osady v dol a tam jsme si nali servis, kde nm Baru opravili s pomoc kladiva a roubovku. Krsn se tam o ns postarali, dali nm jdlo i pit, a nechtli za to skoro dn penze, vzpomn Dan Urban na ponkud divok pjezd do rnu.
V servisu
Velkou zmnu hned po pjezdu do clov zem provala hlavn jeho ena. U na hranicch jsem musela mt dlouh kalhoty, dlouh rukv a zahalen vlasy. Kdy jsme se dostali pes hranice, tak se se mnou de facto nikdo nebavil. To neznamen, e by ke mn rnci nemli ctu, nebo e by se o mn nestarali, ale vechno zkrtka eili pes manela. Kdy mi chtli dt napt, pohostit m nebo se mnou mluvit, tak se nejdv zeptali manela na svolen, a teprve potom se mnou komunikovali. Neexistovalo, abych la sama nco zaizovat, to by mi nikdo ani neodpovdl, vzpomn Jana Urbanov.
Celou cestu spali jen pod irkem, na zemi vedle svho auta. Stan si postavili jen vjimen. A do rnu to bez problmu fungovalo. Vbec jsme span neeili, ani neplnovali. Kde jsme zastavili, tam jsme se vyspali. Dokonce jsme ani nepemleli, jestli by se nm mohlo nco stt. A v rnu jsme si nali msto, kter bylo opravdu straideln a vbec jsem tam nechtla bt. Ale byli jsme unaven a bylo pozd, tak jsme si lehli vedle auta. Asi za hodinu se objevilo svtlo, mla jsem pocit, e ns nkdo pepadl. Nad nmi stli policist, mili na ns samopaly, k Dana.
Manel spali hned vedle auta tam, kde zrovna zastavili.
U Perskho zlivu
Z dramatick situace se nakonec vyklubala nevdan pomoc. S policisty jeli do asi 30 kilometr vzdlenho msta, tam jim strci zkona s pomoc pekladae na mobilu vysvtlili, e spali v pouti, kde ij jedovat hadi a pavouci. Vysvtlili nm, e v rnu je zvykem spt v parcch. Od t doby jsme spali a kempovali jenom tam, vyprv Dan Urban.
Vce informac a zbr z jejich dobrodrun cesty najdete v naem hlavnm lnkovm videu.
