Komerční prezentace Aktual.: 28.05.2025 17:34
Praha – Vláda schválila novou koncepci zahraniční politiky. Zásadním posunem oproti minulosti je důraz na bezpečnost jako hlavní cíl, řekl novinářům po jednání kabinetu ministr zahraničí Jan Lipavský (nestr.). Koncepce měla být původně hotová v polovině roku 2023, nahrazuje dosavadní strategii z roku 2015. Přímo také navazuje na bezpečnostní strategii z roku 2023.
Dokument podle Lipavského formuluje základní cíle, priority a nástroje české zahraniční politiky pro následující roky, aktualizován je po deseti letech. S proměnou způsobu, jakým se prosazují mocenské zájmy ve světě, je podle něj zásadním posunem důraz na bezpečnost jako hlavní cíl. „Účelem koncepce je nastavení co nejvíce stabilní a jednotné zahraniční politiky, kterou Česko potřebuje k úspěšnému prosazování svých zájmů,“ uvedlo k dokumentu ministerstvo zahraničí (MZV) v tiskové zprávě.
Koncepce se zaměřuje na pět hlavních oblastí. Vedle bezpečnosti státu a občanů dokument stanovuje za cíl upevňování spojenectví a nová partnerství, ochranu a prosazování hodnot a ekonomickou prosperitu. Trvalými cíli jsou podle něj také konzulární podpora a ochrana Čechů v zahraničí nebo budování dobrého jména Česka ve světě.
Lipavský už před jednáním vlády novinářům řekl, že se koncepce dotýká také vztahu s Čínou či Ruskem. Vztah je v ní podle něj popsán z hlediska rizik a hrozeb, které tyto země vytvářejí. „Česko leží v regionu, který je opakovaně cílem imperiální politiky Ruska. Je proto v našem životním zájmu, aby v agresi vůči Ukrajině neuspělo a od plánů na jakoukoliv další agresi v Evropě bylo účinně odstrašeno,“ uvedl v tiskové zprávě Lipavský.
Koncepce podle něj zdůrazňuje, že ČR zůstane spolehlivým členem EU a NATO, a bude se tak podílet jak na formulaci a přijímání kolektivních rozhodnutí, tak na jejich uskutečnění, včetně potřebných změn v obou organizacích. Text se zabývá také rostoucím vlivem Indo-Pacifiku, za perspektivní považuje Afriku. Tematizuje i nové technologie.
Dokument navazuje na koncepci z roku 2015, které podle dřívějšího vyjádření Lipavského dostatečně nereagovala například na erozi dodržování lidských práv nebo na dlouhodobé podrývání mezinárodního práva. Nedostatečně podle něj také reflektovala rostoucí asertivitu, někdy až agresivitu Číny, změnu klimatu, surovinovou politiku nebo technologie.
