Aktual.: 2.08.2025 07:45
Praha – Ekologické důsledky vojenské činnosti jsou vážné a přetrvávají i desítky let po jejím ukončení. Odborníci, které oslovila ČTK, se shodují, že znečištění půdy, vody a omezení biodiverzity jsou jedním z nejviditelnějších dědictví armádních aktivit v krajině. Mnohé bývalé vojenské prostory či bojiště zůstávají kontaminované ropnými produkty, těžkými kovy nebo výbušninami, přičemž sanace těchto území je nákladná nebo pomalá.
Výzkum, na kterém se podílí historik Vojtěch Kyncl z Vojenského historického ústavu Akademie věd ČR, se soustředí především na období míru a každodenní přítomnost armády, její infrastruktury a připravenosti na možný konflikt na území Československa a později České republiky. „Vracíme se až k proměnám Československé lidové armády v 50. letech v souvislosti s její orientací na Sovětský svaz,“ uvedl.
Kyncl zkoumá například bývalé vojenské újezdy, kde jsou dodnes patrné takzvané staré ekologické zátěže, jako jsou úniky pohonných hmot do půdy či podzemních vod. „Sledujeme ale i méně známé oblasti, například výrobu chemických látek s možným vojenským využitím v rámci takzvaných podniků zahraničního obchodu,“ popsal. Známým případem je například vývoz látek ze Spolany Neratovice, které se později objevily bez vědomí výrobce v amerických zbraních za války ve Vietnamu.
„Zatím jsme ve fázi sběru a vyhodnocování dat, ale již teď lze říci, že ekologické dopady bývalé vojenské činnosti se řešily až s mnohaletým zpožděním – často až po roce 1989,“ uvedl Kyncl. Vojenské objekty, zejména letiště a sklady, byly často zdrojem kontaminace půdy a podzemních vod, a to jak kvůli únikům ropných produktů, tak kvůli nezabezpečeným skládkám nebezpečného odpadu.
„Z historického pohledu hrála právě ekologická témata významnou roli při pádu komunistického režimu, protože veřejnost začala výrazněji vnímat devastaci krajiny a neochotu úřadů situaci řešit,“ řekl Kyncl.
Vědec Tomáš Cajthaml z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR uvedl, že válečná činnost stále významně znečišťuje životní prostředí zejména prostřednictvím výbušnin a munice obsahující těžké kovy. Ty se po výbuchu uvolňují do půdy, kde přetrvávají měsíce až roky, případně se dostávají do vodních zdrojů. „Výsledkem jsou kontaminované zemědělské plochy, na nichž nic neroste často i po mnoha letech,“ upozornil.
„Méně viditelným, ale důležitým aspektem, je také zničení chráněných oblastí, jako jsou národní parky,“ řekl Cajthaml. Přestává totiž fungovat jejich správa, chybí péče a ochrana přírody je zcela upozaděna.
Zvláštní pozornost věnují vědci také kontaminaci vzniklé z nevybuchlé munice. Její likvidace je nebezpečná a může vést k dalším výbuchům, které problém dále zhoršují. V případě jejího dlouhodobého ponechání v terénu pak hrozí koroze a únik toxických látek. Cajthaml varuje, že ve válce se podobné ekologické dopady téměř neřeší, protože důraz se klade na ochranu životů vojáků, nikoli přírody.
Obnova území po válce vyžaduje ekologickou sanaci, především zabezpečení pitné vody, dekontaminaci půdy a obnovu infrastruktury. „Až poté může následovat obnova systému ochrany přírody obecně,“ míní Cajthaml.
