Aktual.: 13.09.2025 22:22
Praha – Velký zápas prožil fotbalista Slavie Lukáš Vorlický v 8. kole první ligy proti Karviné. Z pozice střídajícího hráče dal úvodní dvě branky v české nejvyšší soutěži, jimiž zařídil obhájcům titulu vítězství 3:1. Svého otce v hledišti tím přivedl k slzám. Třiadvacetiletý záložník se na tiskové konferenci otevřeně rozpovídal i o svém komplikovaném zdraví, které prý už nikdy nebude zcela stoprocentní. Připustil také, že ho mrzelo nezařazení na soupisku pro Ligu mistrů.
„Upřímně jsem doufal a čekal, že (takový zápas) přijde dřív, než přišel. Bohužel mi to někdy můj zdravotní stav nedovolil. Teď jsem rád, že je to tady, že jsem dostal 30 minut. Stav odpovídal tomu, abych na hřiště šel. Pak už jsem se snažil dělat jen to, co umím, pomoct týmu, což se povedlo. Mám samozřejmě velkou radost,“ uvedl Vorlický.
S ohledem na prodělané zdravotní potíže má zvláštní režim. „Stoprocentně fit? Nevím, jestli se to bude dát někdy říct. Jsem připravený do každého zápasu, tréninku, ale samozřejmě si procházím bolestmi a věcmi, kterými si v mém věku neprochází asi nikdo. Musím se na každý zápas a trénink chystat úplně jinak,“ prohlásil Vorlický.
Za sebou má už čtyři operace s kolenem. „Poprvé mám možnost to veřejně říct, takže to řeknu. Nejde jenom o to, co jsem zažil tady ve Slavii, ale co jsem zažil za celých šest let,“ řekl někdejší mládežnický reprezentant.
„Začalo to křižákem v Atalantě (Bergamo), u něhož se bohužel až po šesti letech přišlo na to, že mi ho špatně navrtali. Byl snad o centimetr kratší, což mi rozbilo v koleni všechno, co tam bylo. Až po šesti letech a čtyřech operacích se přišlo na to, že křižák je potřeba celý vyměnit. Udělat chrupavku znovu a koleno se pokusit restartovat. Nevěděli jsme, jestli to bude vůbec možné,“ uvedl Vorlický.
„Měl jsem podporu Slavie, abych na poslední operaci v Německu šel. Šel jsem, protože jsem věřil tomu, co umím ve fotbale, to, co mi pánbůh dal a co jsem odmalička trénoval. Nechci vyznít arogantně. Věřil jsem, že když k tomu přidám mentální nastavení a úsilí a nevzdám to, tak se to dřív nebo později projeví,“ mínil Vorlický.
Věřil, že se jeho stav jednou zlepší. „Doufám, že se to už děje a bude dít dál. Víme, že už to nikdy nebude stoprocentní. Je to o mé každodenní mentální a fyzické práci a hlavně o lidech, kteří se o mě starají a mají obrovský kredit na tom, že na hřišti můžu stát,“ řekl Vorlický, který od 15 let působil v mládežnické akademii Bergama, za nějž si připsal tři starty v Serii A.
Trochu překvapivě se nevešel na soupisku Slavie pro nadcházející hlavní fázi Ligy mistrů. „Taky v tom budu upřímný. Bylo to strašně těžké vzhledem k tomu, že se jede i na Atalantu, což je pro mě srdeční záležitost. I když jsem hráč Slavie, příběh by byl nádherný. Na druhou stranu se nelze tady na nikoho zlobit, protože je to fotbal. Trenéři i vedení mi volali ještě před nominací a vysvětlili mi to. Ze sportovního hlediska to naprosto chápu, i když mě to samozřejmě mrzí,“ uvedl Vorlický.
„Můžu mít na to svůj názor, ale nejde o mé pocity jako hráče, ale o to, co je nejlepší pro tým. Viděli jste dnes, že jsem pomohl dvěma góly. Na druhou stranu i těch 30 minut pro mě bylo fyzicky náročných a byly tam momenty, kdy hrál tým o jednoho míň. Liga mistrů je ještě náročnější než česká liga. Cíl je vyhrát titul, abychom mohli mít Ligu mistrů i příští rok. Jsem přesvědčený, že tam už v ní budu,“ prohlásil Vorlický.
V Edenu ho dnes podpořil i otec. „Dal jsem mu dres, po zápase brečel. Mou kariérou mě provází od počátku. I díky němu jsem schopný vyřešit ty situace podobně jako dnes. Odmalička ve mně podporoval individuální činnost, techniku a herní odvahu. Jsem rád, že tady byl a že jsem mu dnes ty dva góly tak trochu dal,“ dodal Vorlický.
