Komerční prezentace Aktual.: 7.10.2024 10:10
Berlín – Třináct restaurací a barů, koncertní a divadelní síň, kde se natáčel i v Československu známý zábavní pořad Ein Kessel Buntes, a především zasedací sál poslanců Lidové komory: Tak vypadal Palác republiky, jedna z nejznámějších staveb Německé demokratické republiky (NDR), od jejíhož založení dnes uplynulo 75 let. Přesně před 35 lety byl pak palác svědkem události, kterou historici často popisují jako začátek konce NDR a předzvěst pádu berlínské zdi. Zatímco uvnitř slavnostně večeřeli pohlaváři komunistických zemí východního bloku, venku stovky lidí protestovaly proti režimu „státu dělníků a rolníků“. Historii paláce přibližuje nyní v berlínském Humboldtově fóru, které vzniklo na jeho místě, dočasná výstava.
Německá demokratická republika vznikla na území sovětské okupační zóny 7. října 1949. Až do roku 1990, kdy zanikla sjednocením se Spolkovou republikou Německo, vládla sovětskému satelitu a spojenci někdejšího Československa komunistická Sjednocená socialistická strana (SED).
V 60. letech se strana rozhodla na místě strženého zámku pruských králů a německých císařů vybudovat podle plánů Heinze Graffundera reprezentativní budovu, která měla sloužit především jako sídlo Lidové komory, jednokomorového parlamentu NDR. Palác republiky byl ale nejen státní budovou, byl v něm také sál s bohatým kulturním programem, který často obstarávali i umělci z Československa, včetně Karla Gotta, a rovněž „bezkonkurenční gastronomie“. „Ve třinácti restauracích a barech byla jídla, která jinde v NDR nebyla k dostání,“ líčí výstava, která je k vidění do února příštího roku. „Na odiv postavený nadbytek konzumního zboží ale mnoho občanů NDR vnímalo kriticky, tváří v tvář všudypřítomnému nedostatku ho považovali za výsměch,“ uvádí se na jednom z panelů.
Na výstavě mohou návštěvníci vidět mimo jiné část vnitřního vybavení paláce, včetně křesel, porcelánu či umělecké výzdoby, ale i část vstupních dveří paláce. Sídlo poslanců NDR, kteří však hlasovali jen o předem schválených rozhodnutím ústředního výboru SED, se stalo přesně před 35 lety svědkem „začátku konce“ komunistického režimu ve východním Německu. V útrobách paláce se 7. října 1989 u příležitosti 40. výročí vzniku NDR konala na pozvání šéfa SED Ericha Honeckera slavnostní večeře za účasti sovětského vůdce Michaila Gorbačova i generálního tajemníka československých komunistů Miloše Jakeše. Venku před palácem se přitom sešli lidé na demonstraci za svobodu slova a tisku. Východoněmecká policie určitou dobu nezasahovala, krátce po Gorbačovově odjezdu ji ale násilně potlačila.
Po pádu berlínské zdi v listopadu 1989 a zániku NDR sjednocením se západním Německem v říjnu 1990 zůstal Palác republiky bez využití. Kvůli zjištění, že je zamořen azbestem, se jej úřady rozhodly nejprve této žáruvzdorné látky zbavit a následně – navzdory protestům – rozhodly o úplné demolici objektu. V roce 2008 zbylo po pýše východoněmeckých komunistů a pro mnohé východní Němce i symbolu jejich zvláštní identity jen rumiště. Na jeho místě stojí od roku 2020 muzeum Humboldtovo fórum, modernizovaná replika berlínského Městského zámku.
Řada obyvatel někdejšího východního Německa se s demolicí Paláce republiky nikdy nesmířila a často ji vnímá jako symbol toho, že v roce 1990 NDR ve skutečnosti nebyla se SRN rovnocenně sjednocena, ale byla do ní vtělena.
Dokladem toho, že se řadě, převážně starších Němců nelíbí, jak mizí architektura někdejší NDR, je vzkaz v jedné části výstavy v Humboldtově fóru, ve které návštěvníci mohou psát na lesklé bronzové desky připomínající fasádu Paláce republiky: „Prosím zachovejte další podobná místa z NDR jako místa paměti!“ Přání jednoho z návštěvníků se ale zřejmě nenaplní. Právě dnes, symbolicky v den výročí vzniku někdejšího samozvaného „státu dělníků a rolníků“, začíná navzdory protestům řady Berlíňanů demolice další „památky východní moderny“, Stadionu Friedricha Ludwiga Jahna z roku 1951.
Lepší osud možná čeká budovy, které vznikly na území východního Německa ve stylu takzvaného brutalismu. V poslední době se jim totiž dostává – stejně jako v Česku – větší pozornosti a některé se už staly i chráněnými památkami. Na seznam německých kulturních památek by chtělo české velvyslanectví v Berlíně dostat také své sídlo – brutalistní budovu postavenou podle návrhu Věry a Vladimíra Machoninových v 70. letech minulého století, tehdy jako československé velvyslanectví v NDR. Stavbu před tím ale čeká několikaletá rekonstrukce.
