Kupjansk (Ukrajina) – Skoro celý rok poté, co Ukrajina osvobodila města podél válkou zničené cesty do Kupjansku v Charkovské oblasti, vyjadřovali místní obyvatelé obavy z druhé ruské okupace sotva šeptem. Nyní o nich mluví nahlas. Rusko už měsíce buší do Kupjansku, strategického železničního uzlu, který obsadilo na začátku invaze v roce 2022 a který Ukrajina získala zpět o sedm měsíců později. Ze svých pozic východně od řeky Oskil, jež město protíná, však Rusko nikdy neztratilo svůj cíl z dohledu, píše deník The Washington Post.
Ukrajina poslední měsíce – opět – vyzývá civilisty k evakuaci, a to nejen z Kupjansku, ale také z desítek vesnic západně od něj. To je chmurné znamení, že se Kyjev obává, že by Rusové mohli postoupit. V sobotu převzali kontrolu nad malou vsí Krochmalne, čímž se k řece o něco přiblížili. Ačkoli se Kyjev snažil význam této ztráty minimalizovat a tvrdil, že v obci před válkou žilo jen asi pět domácností, vývoj situace a příkazy k evakuaci podnítily obavy, že se ukrajinské jednotky chystají vzdát většího území.
„Je to děsivé,“ řekla čtyřiatřicetiletá Diana Šapovalovová, jedna z posledních zbývajících gynekoložek v regionu. „Jsme připraveni se evakuovat. Máme sbalené všechny věci. Naše děti vědí, že musí být připraveny,“ popsala. Šapovalovová působí v malém městě Ševčenkove, ale protože v Kupjansku nezůstal žádný gynekolog, její pacientky za ní často cestují nebezpečnými cestami z východního břehu řeky. Ošetřuje také oběti úrazů a zraněné vojáky, než zamíří do větších nemocnic.
Překvapivý ukrajinský protiútok v této oblasti v roce 2022 ohromil svět. Ruské síly hromadně a bez větších bojů prchaly z měst, která okupovaly několik měsíců. Kyjev doufal v podobná vítězství, když loni v létě zahájil další protiofenzivu, která se soustředila převážně na jih země. Tato snaha však selhala, takže Rusové kontrolují zhruba pětinu svrchovaného území Ukrajiny. A nyní se zdá, že jsou to Rusové, kdo je v ofenzivě, zatímco pomoc Ukrajině se ve Washingtonu a Bruselu zadrhává.
Civilisté, kteří míří pryč od fronty, se musí zastavit v Ševčenkove, aby je vyslechli policisté a pracovníci zpravodajských služeb, kteří kontrolují jejich telefony a zkoumají případné vazby na ruské vojáky. Navzdory příkazům k evakuaci tudy denně projde méně než tucet lidí, většinou starších, uvedl jeden z policistů ve městě, který hovořil pod podmínkou anonymity, protože jeho rodina žije pod ruskou okupací. V posledním měsíci podle něj v Kupjansku a jeho okolí přibylo úderů dělostřelectva, leteckých pum a řízených střel. „Nebylo dne, kdy by oblast nic nezasáhlo. Je tam spousta zraněných a mnoho mrtvých vojáků a civilistů,“ dodal. Charkov – prvotní cíl mnoha evakuovaných z Kupjansku – také není v bezpečí.
Velké obavy z možnosti, že by Rusko mohlo region znovu obsadit, popsala také čtyřiapadesátiletá Svitlana Perepadiová, ředitelka nemocnice, kde pracuje Šapovalovová. Jejich pacienti však podle ní často odmítají utéct, „dokud nenastane situace, kdy granát dopadne do sousedova domu nebo na jejich zahradu“.
To je případ i Nasti Pryjmenkové, která dostala oznámení o evakuaci své vsi Hrušivka 16. ledna, kdy byla v 15. týdnu těhotenství. Vesnice je už v dosahu některých ruských dělostřeleckých systémů a byla zasažena i dříve. Ale aby uvažovala o odchodu z domova, řekla, že „by se asi Rusové museli přesunout velmi blízko k vesnici nebo by něco muselo přistát poblíž mého domu“. Zatím jsou 15 mil (24 kilometrů) daleko.
Čtyřiadvacetiletá Pryjmenková hrůzy okupace zažila. Její rodina tehdy zakopala otcovy vojenské dokumenty poblíž jezera v obavě, že by je ruští vojáci mohli najít a pomstít se. Dům jejího souseda byl vyrabován. V červenci 2022 utekla, protože se bála znásilnění ze strany ruských vojáků. Vrátila se týden po osvobození, kdy ruský útok z druhé strany řeky zabil její babičku z matčiny strany.
Během cesty domů, aby ji pohřbila, se seznámila s tanečním instruktorem Romanem, který se stal vojákem, a pomáhal osvobodit Hruškivku od Rusů. V březnu se vzali a on teď slouží v Doněcké oblasti ve stejné brigádě jako její otec. Ona žije doma s prarodiči z otcovy strany a pochybuje, že by ukrajinské síly někdy Kupjansk Rusům postoupily.
To, že má příbuzné v armádě, také utvrdilo její rodinu v přesvědčení, že se nemusí evakuovat. „V případě, že se něco stane, nám řeknou: ‚Odejděte‘,“ domnívá se její třiašedesátiletá babička Nadija Svičkarová. Pryjmenkové se má dítě narodit v červenci. „Doufáme, že do té doby to všechno skončí. Nechci, aby moje dítě poznalo válku, “ řekla.
O kus dále jsou lidé skeptičtí. „Více se bojím druhé okupace než přímého ostřelování,“ řekla pětasedmdesátiletá Klaudia, která hovořila pod podmínkou, že nesmí být použito její příjmení pro případ, že by se Rusové vrátili. „Nevěřili jsme, že to dojde až sem. Bojíme se o ostatní lidi a bojíme se i o sebe,“ podotkla žena, která žije ve vsi Starovirivka, která s Hruškivkou sousedí, ale leží v jiném okrese a ten zatím není evakuován.
Přesto se v pozadí pravidelně ozývá zvuk odchozí dělostřelecké palby a ona se připravuje na nejhorší. V neděli ráno, po noci plné silného ostřelování za řekou, její pětapadesátiletá sousedka Svitlana z telefonu nahlas četla, že Rusko obsadilo Krochmalne. „Potřebujeme více zbraní. Potřebujeme je hned,“ potlačovala slzy Klaudie.
Dále směrem ke Kupjansku, ve vesnici Nechvolodivka, čtyřiasedmdesátiletý Ivan Bajdak uvažoval, že rozkaz byl vydán proto, že „by se linie mohla pohnout“. Ukrajinské armádě věří, ale zda dokáže udržet frontu, je podle něj „těžší otázka“. „Nemáme vybavení. Chybí nám lidská síla,“ řekl Bajdak.
Jednatřicetiletá Iryna Kurylovová, která je v osmém měsíci těhotenství, čekala s evakuací z východního břehu řeky do poslední chvíle. Lékařku navštívila až v pátém měsíci těhotenství, aby se vyhnula nebezpečné cestě přes řeku do Ševčenkove. Po naléhání Šapovalovové nakonec v prosinci odjela do Charkova v obavách, že by jinak mohla přijít o péči o své dvě starší děti. „Kdybych nebyla těhotná, neodjela bych,“ řekla. Její rodina si na ostřelování zvykla a ona si myslí, že civilisté jsou evakuováni proto, aby sympatizanti s Ruskem mezi nimi nesdělovali informace o pohybu ukrajinských vojáků.
Šapovalovová se obává, že brzy se ani Ševčenkove nebude cítit co do bezpečí dostatečně daleko od fronty. Lékařka uprchla s rodinou z ruské okupace v červnu 2022 a přestěhovala se do amerického Ohia, kde pracovala jako uklízečka. Když se vrátila domů a ke své kariéře, myslela, že jejich utrpení skončilo. Teď si tím není jistá. „Stále věříme v armádu. Ale slepě věřit nestačí, když slyšíme hvízdání střel a výbuchy,“ svěřila se.