Komerční prezentace Aktual.: 18.04.2026 08:28
Brno – Euforii a čistou radost prožíval mladý klavírista Jan Schulmeister, když se dozvěděl o nominaci na hudební cenu BBC Music Magazine Award. Zda nominaci promění, bude jasné 22. dubna. Zisk ceny by považoval zřejmě za největší úspěch, který si dokáže představit, řekl v rozhovoru s ČTK. Nadějný virtuos zaujal porotu svým debutovým albem. Interpretuje na něm díla Modesta Petroviče Musorgského, Alexandra Skrjabina a Sergeje Rachmaninova. BBC Music Magazine Award oceňuje nejlepší nahrávky klasické hudby vydané v uplynulém roce.
„Album jsem natáčel v polovině minulého roku. Od jeho vydání přicházely postupně recenze ze světových časopisů a byly naprosto pozitivní. Jsem šťastný, že se album líbilo a našlo si své posluchače,“ vypověděl student Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) v Brně. Za dosud největší úspěch považuje třetí cenu v soutěži The Cliburn International Junior Piano Competition, kterou získal v roce 2023 v americkém Dallasu.
Dvacetiletý Schulmeister je šestou generací hudebnické rodiny. Jeho příbuzný byl František Černý, spolužák Antonína Dvořáka. Vážnou hudbu slýchal odmala. Jeho maminka Martina Schulmeisterová je klavíristka a pedagožka na kroměřížské konzervatoři. Otec hraje na housle ve Wihanově kvartetu. K houslím si však mladík na rozdíl od klavíru cestu nenašel.
„Vybavuji si fotku, mohly mně být dva roky, jak stojím před vánočním stromečkem s malinkatými žlutými housličkami. Snaha z tatínkovy strany určitě byla, ale jsem rád, že jsem se pro housle nerozhodl, protože by mě to nebavilo,“ zavzpomínal.
Od pěti let navštěvoval klavírní třídu Evy Zonové na kroměřížské základní umělecké škole. „Úžasná pedagožka i člověk! V té době byla mým hlavním pedagogem. Doma na mě pro změnu dohlížela maminka. Cvičila se mnou a kontrolovala, abych pracoval, tak jak mám. Na konzervatoři, kde učí, jsem pak přešel do její klavírní třídy,“ řekl. Nyní je posluchačem prvního ročníku JAMU, vyučují ho Alena Vlasáková a Jan Jiraský.
Cvičení věnuje klavírista čtyři až pět hodin denně. „Mám rád, když můžu cvičit po ránu. Důležitější však je, jakým způsobem cvičíte, než jak dlouho cvičíte,“ míní. Podle něj je zásadní soustředění a kvalitní přemýšlení o hudbě. Když nehraje, rád chodí na procházky do přírody. Kvůli nabitému programu mu však na další koníčky příliš času nezbývá.
Blízká je mu například tvorba Johannese Brahmse, rád si zahraje díla Leoše Janáčka. Než začne skladbu studovat, poslouchá pojetí jiných interpretů a nechává se jimi inspirovat. Jakmile se pustí do samotného cvičení, dává prostor své vlastní interpretaci. Doba přípravy se liší podle náročnosti skladby, například poslední dílo od Sergeje Rachmaninova připravoval zhruba tři měsíce.
Vysněnou skladbu nemá. „Kdyby taková skladba byla, už bych si ji dávno zahrál. A ve své vysněné koncertní síni, Zlatém sále vídeňského Musikvereinu, jsem vystupoval letos v lednu. Možná je další metou zahrát si tam ještě jednou,“ řekl. Neznamená to však podle něj, že by nebylo co zlepšovat. „Hudebník není nikdy hotový, ale roste celý život,“ soudí Schulmeister, který se zatím profiluje jako koncertní umělec, nevylučuje však, že by mohl v budoucnu své umění předávat dál a působit i pedagogicky.
‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}
