O své herecké profesi hovoří Markéta Hrubešová i po desítkách let před kamerou a na divadelních prknech s pokorou. A protože je jejím krédem vážitsi života a užítsi každý den, chová se tak i ke svému okolí. „Snažím se na všechny usmívat a rozdávat radost. A to ať svým blízkým nebo i cizím lidem. Prostě jdu na poštu, usměji se a popřeji hezký den. Funguje to,“ vysvětluje v rozhovoru pro týdeník 5plus2.
Co je náplní vašeho života, kvůli které se ráno ráda probouzíte?
Myslím, že život sám je krásný a stojí za to prostě si ho vážit a užít si každý den. Mám pocit, že někdy se trošku rouháme a ženeme se za úplnými blbostmi. Soustředím se teď na to, abych byla s lidmi v co nejhezčím kontaktu. Eliminuji ze života negativní věci, protože si myslím, že jich je moc a nedělají mi dobře. Snažím se na všechny usmívat a rozdávat radost. A to ať svým blízkým nebo i cizím lidem. Prostě jdu na poštu, usměji se, popřeji hezký den a je zajímavé vidět reakce lidí, když na to nejsou úplně zvyklí nebo připravení. Najednou se začnou usmívat také, takže mi to vlastně hned vrátí, a já vidím, že to funguje.Jak říká moje kolegyně Evička Holubová: „Stačí posunout koutky dva milimetry nahoru.“ Fakt to dělá zázraky.
A to je možná i důvod, proč pořád vypadáte tak dobře. Máte na to recept?
No, nevím. Za prvé jsou to asi dobré geny, takže děkuji nahoru pánubohu a též rodičům. Používám kvalitní kosmetiku a potřebuji hodně spát. Ale je to také o vnitřním nastavení. Snažím se mít se ráda, v tom nejlepším slova smyslu. Být na sebe hodná, ale trošku se i rozmazlovat a odpouštět si drobné hříchy.
Třeba sladkosti?
Sladkosti mi nic moc neříkají, ale jinak jím všechno a ráda! A nevyčítám si třeba ani to, že mi teď nevycházelo chodit cvičit. Prostě si řeknu, že půjdu, až budu mít čas. Starám se o sebe také tím, že se snažím jíst úplně to nejlepší, co můžu. Nemyslím nejdražší, ale kvalitní věci, anebo domácí věci. Strava je hrozně důležitá, říká se, že jste to, co jíte, a já tomu věřím.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma |
Ráda vaříte. Gastronomie je pro vás i taková druhá pracovní láska, že?
Bez lásky to nejde. A když děláte své povolání s láskou, je to velká radost. Pro vás i pro ostatní. Gastro je taková moje druhá kolej, na kterou jsem se vydala. Aktivně vařím asi od čtyřiadvaceti. Vydala jsem čtyři kuchařky pro dospělé, dvě dětské kuchařské knihy, mám svoje vaření v televizi, vařím také degustační večeře v restauracích, dělám cooking show na letních akcích, moderuji festivaly nebo Chef’s Dinner. Gastronomie je zkrátka krásné téma. Jídlo lidi spojuje a dělá je šťastnějšími. Je to věc, která je nadnárodní,můžete být kdekoliv na světě a jíte buď dobře, nebo blbě.
Markéta Hrubešová a Lukáš Vaculík ve filmu Oznamuje se láskám vašim (1988)
Umíte si jídlo i v klidu vychutnat?
Opravdu se o to snažím. Během společných večeří doma třeba neexistuje, že by byl mobil na stole nebo zapnutá televize. Není to ale o tom, že bych stála nad někým s vařečkou v ruce. Dcera odmalinka vidí, jak se tomu věnuji, už během přípravy jídla si povídáme, a i když nemáme každý večer svíčky, rádi si jako rodina společně sedneme. Lidé si možná neuvědomují, že když se u jídla rozčilují třeba u sledování čehokoliv, tak jim zažívání samozřejmě přestane fungovat. Když se na jídlo díváte, soustředíte se na ně a máte dobrou náladu, tak si to tělo hezky vstřebá a všechno vám funguje.
Když jíme ve spěchu, v autě, za pochodu, tak si ubližujeme. Raději si kupte jednu porci něčeho dobrého třeba o trochu dražšího a vychutnejte si ji a snězte ji v klidu, v pohodě, s úsměvem a uvidíte, že vám bude hezky. Kdežto když sníte něco levného nekvalitního ve stresu nebo naštvaní, tak vás logicky začne trápit žaludek. A pak v lékárně necháte možná dvojnásobek toho, co jste za jídlo utratili.
Vaše první kolej, jak to nazýváte, je herectví. Bylo vaším dětským snem?
Nebyla jsem žádné divadelní ani filmové dítě, jsem vlastně jediná v rodině, kdo je takhle praštěný. Jako úplně nejmenší jsem chtěla být tanečnicí. Vždycky jsem byla taková bezprostřední, bavilo mě číst nahlas a recitovat, tak jsem zkusila konzervatoř a ono to vyšlo. Pak už zasáhl osud. V mém životě se prostě takto dějí důležité věci. A přesně tímhle způsobem přišla ona výhybka. Natočila jsem Oznamuje se láskám vašim s panem režisérem Kachyňou a najednou bylo všechno jasné.
To je asi role, která ve vás hodně zůstala, že?
Hlavně opravdu určila můj osud, nasměrovala mě, kam chci jít, co chci dělat, jak to chci dělat, a vystřelila mě v podstatě do vesmíru. Bylo mi šestnáct a nevěděla jsem nic. Najednou jsem se ocitla mezi opravdovými esy české kinematografie. Ani jsem si to neuvědomovala, protože jsem byla hrozně mladá. Dnes mám tendenci svoji dceru pořád vodit za ruku, ale pak si vzpomenu, jak jsem v šestnácti jezdila sama na natáčení, protože máma pracovala a nemohla být se mnou denně na place. Poté už to šlo ráz naráz, točila jsem s panem Jakubiskem, s panem Kleinem, zkrátka opravdu s těmi nejlepšími režiséry, co naše země nosila, takže děkuji pánubohu za to, že se to povedlo.
|
Markéta Hrubešová ■ Narodila se 17. března 1972 v Praze.  ■ Z dalších filmů: Štěstí je krásná věc, Milada, poslední dva díly série o „básnících“, Golet v údolí, Andělské oči či Divoké pivo. V nedávné době se objevila v populárních kriminálkách Dáma a král a Temný kraj, i v rodinném seriálu Slunečná. |
Byla jste někdy v situaci, kdy jste si řekla, že tohle povolání už není pro vás?
Občas mě to napadne. Ale nechci se rouhat, jsem pokorná, a čím jsem starší, tím jsem pokornější. Takže si vážím toho, že se mi dostalo té možnosti, že herectví můžu dělat, i když je občas nemilosrdné. Lidé vidí v časopisech nebo na internetu jen to pozlátko, těch pět milimetrů lesku, ale nevědí, co je pod tím. Chodím pokorně na všechny castingy, ale je to vždy padesát na padesát. A určitě to nejste vy, kdo to rozhodne. Neladíte dohromady s partnerem nebo se prostě nehodíte, protože jste moc velká, moc malá, moc tlustá, moc hubená, moc mladá, moc stará… Můžete být stokrát přesvědčená o tom, že role by byla pro vás skvělá, ale ostatní nemají stejný názor a vy nemůžete vůbec nic dělat. Takže pořád čekáte. A pořád za vás rozhoduje někdo jiný. V tomhle je to docela kruté. Já ale tohle povolání stejně pořád miluju.
Vaši plnoletou dcerku to k herectví netáhne?
Je na obchodní akademii a zaplaťpánbůh herečkou nikdy být nechtěla. Samozřejmě bych jí nemohla bránit, ale upřímně jsem velmi šťastná, že tomu tak není. Odmalinka viděla, že to není jenom sranda, a vlastně ji to k tomu nijak netáhlo. Ale nejdůležitější je, že se právě pro tuhle školu rozhodla sama a je na ní spokojená.
Dcera se jmenuje Christel Lilly. Co vás při výběru inspirovalo?
Moje babička se jmenovala Ludmila a vyrůstala ve Francii, kde se jí říkalo Lilly. Opravdu jsem ji milovala, byla i skvělá kuchařka, prostě moje milovaná babička. Vždycky jsem věděla, že pokud budu mít někdy dceru, tak se bude jmenovat právě Lilly. A Christel se mi prostě moc líbilo, tak jsme jí dali jména hned dvě.
Potkali se na módním veletrhu STYL a KABO v Brně. Jste krásně vkusně oblečená, tak trochu ve francouzském stylu. Je vám móda blízká?
Móda je dobrý sluha, ale zlý pán. Skvělá je v tom, že vystihuje člověka, jeho osobnost, jeho náladu i životní postoj. Ve chvíli, kdy se jí člověk začne podřizovat, nosí ji jako módní diktát a nezná svoje hranice, co mu sluší a co moc ne, tak to může špatně dopadnout. Je komické, co jsou zvlášť ženy schopné udělat, když něco vidí někde na obrázku, a přestože na to nemají proporce, obléknou se do toho.Nedávno jsem viděla slečnu, které to hrozně neslušelo, i když byla oblečená podle posledních trendů. Jasně, ať si každý nosí, co chce, ale mělo by to být aspoň malinko oku libé. Prostě nebýt v oblečení směšná a nenosit věci, které mi vyloženě nesluší.
Ale stejně je to hodně i o tom, co vyzařujete a jak se cítíte. Když vidíte ženu, která má třeba jen jednoduché letní šaty, je uvolněná a má radost ze života, tak si řeknete, jak jí to sluší. No a pak vidíte třeba dámu, která má značky málem vytištěné i na čele, ale je nespokojená nebo má třeba pocit, že by měla být ještě víc trendy, a připadá vám naprosto šílená. Móda není o penězích, ale o radosti a nebrat vše smrtelně vážně.
Kromě hraní vás letos opět čekají také gastronomické akce, že?
Na to se už děsně těším, protože tam rozdám spoustu ochutnávkových porciček, povídám si s lidmi a je to celé hodně kontaktní. Není to jen o vaření, ale také o mně. Jezdím opravdu po celé republice, takže se pořád něco děje. Jsem rozkročená mezi gastronomií, divadlem a filmováním. Tak to je a na to, co přijde, se vždy těším. A snažím se to dělat hezky, s láskou a nejlépe jak dovedu.
