Zlínská budova, kterou zachvátil požár, je nenahraditelná, míní historička umění

Ve skladu obuvi začalo podle policie hořet dnes před 8:30. Oheň se postupně rozšířil i do dalších pater budovy a na střechu. Dnes odpoledne se hořící budova s 11 nadzemními podlažími postupně na dvou místech zřítila. Nikdo neutrpěl zranění, lidé uvnitř nebyli, uvedli hasiči. Požár stále nemají pod kontrolou. Podle hasičů hrozí, že se bude bortit i nadále.

„Byla to prostě technologicky výjimečná stavba, která byla navíc ještě hezká, stavěná baťovskými architekty,“ řekla Šmardová. Hořící budova číslo 34 byla vybudována na přelomu 40. a 50. let jako centrální sklad obuvi. Její stavba byla rozdělená do několika etap. „Máme jednu etapu, kdy se z finančních důvodů musela stavba dokonce uzavřít,“ podotkla Šmardová.

Za hezky řešenou označila fasádu spolu se systémem únikového schodiště. Vyzdvihla také funkčnost budovy. „Nic nebylo navíc, všechno bylo promyšlené, všechno mohlo sloužit,“ poznamenala. Poměrně výjimečné na tehdejší dobu bylo podle ní i použití skořepinové stříšky, která kryla nákladní rampu. „Speciální je také tím, že měl být nahoře heliport, což se ale nikdy nestalo,“ uvedla.

Svým významem je budova centrálního skladu podle historičky umění srovnatelná s budovou číslo 21, ve které dnes sídlí krajský úřad Zlínského kraje a finanční úřad. Budova číslo 34 je nenahraditelná a vznikla tak historická škoda, řekla Šmardová.

Historik: Hořící budova ve Zlíně byla symbol areálu, požáry tam nebyly ojedinělé

Budova v někdejším baťovském továrním areálu ve Zlíně, kterou dnes ráno zachvátil rozsáhlý požár, představovala podle historika a ředitele zlínského okresního archivu Davida Valůška jeden ze symbolů celého areálu. Její zřícení je velkým zásahem do jeho urbanistické podoby, řekl dnes Valůšek ČTK. Podotknul však, že požáry ve zlínském továrním prostoru nejsou ojedinělé a v minulosti tam v různých budovách vypukly již několikrát.

Hořící budova číslo 34 byla vybudována na přelomu 40. a 50. let podle návrhu Vladimíra Kubečky. Centrální sklad vznikl na místě, které bylo za druhé světové války zasažené bombardováním, uvedl Valůšek.

Podle něj byla budova cenná svoji architekturou i technickým vybavením. „Je to jedna z největších budov, možná největší budova v areálu. Sloužila pro ukládání bot z výroby v celém továrním areálu. Byla vymyšlená tak, že přímo do ní mohly vjíždět nákladní vlaky a tam probíhala automatizovaná nakládka obuvi,“ řekl historik. Nyní budova sloužila jako sklad obuvi společnosti Vasky.

Požár v areálu však podle Valůška není výjimkou, objevovaly se tam opakovaně. „Třeba v poválečném období po první světové válce v roce 1919 vypukl velký požár v části areálu. Poslední velký požár tam byl v roce 1973, kdy zlikvidoval hned několik budov o řadu dál, než je ten centrální sklad,“ připomněl.

Příčinou opakovaných požárů byly především výroby, které tam sídlily a mnohdy používaly nebezpečné a hořlavé materiály. „Třeba na velký požár z roku 1973, kdy hořela válcovna gumových hmot, lidé vzpomínají tak, že žár byl v noci tak výrazný, že osvěcoval část Zlína i v místech, odkud nebyl přímý pohled na fabriku. Nebezpečí požáru to s sebou vždycky neslo,“ podotknul.

V době, kdy byly v areálu především dřevostavby, bylo riziko požárů v areálu větší. Eliminovat se jej však podle Valůška podařilo i díky stavebnímu modulu, který firma Baťa a později Svit používali, doplnil.

‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}