Aktualizace: 23.01.2024 14:43

Praha – Systém pomoci obětem násilí se v Česku dlouhodobě nedaří nastavit. Chybí potřebné služby i prevence. V rozhovoru s ČTK to řekla vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. Je přesvědčena o tom, že by k systémovému řešení přispěla takzvaná Istanbulská úmluva proti násilí na ženách a domácímu násilí. Podle odpůrců je dokumenty nadbytečný a obsahuje genderovou ideologii, podle zastánců by zlepšil pomoc obětem a vyslal signál o nepřijatelnosti násilí v ČR. Tento týden by měl o ratifikaci rozhodovat Senát. Zmocněnkyně věří, že horní komora dokument podpoří.

„Bez stabilní, dlouhodobé politické podpory se nám vlastně ty potřebné systémové změny nedaří zajistit a nastavit, takže máme jak málo lůžek pro oběti, tak málo programů pro původce násilí a téměř žádnou prevenci násilí, která by byla systematická. To vede k tomu, že máme poměrně dramatická čísla o tom, kolik lidí v naší zemi násilí zažívá… Úmluva proti násilí na ženách a domácímu násilí by vlastně byla tím pevně vysloveným závazkem ČR, že už napořád bude na těchto důležitých oblastech pracovat, ať bude ve vládě či Sněmovně a Senátu kdokoliv. Tenhle trvalý závazek potřebujeme,“ řekla zmocněnkyně.

Zástupci organizací na pomoc obětem ve videu uvedli, že policie loni řešila 86 vražd mezi blízkými a přijala 900 oznámení o znásilnění. Každé desáté dítě bylo terčem či svědkem násilí v rodině. Utajené azylové domy jsou v Česku dva, specializované centrum pro oběti sexuálního násilí jedno. Programy ke zvládání násilného chování jsou dostupné zhruba desetině zájemců, upřesnila zmocněnkyně.

V Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí se státy zavazují mimo jiné k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na služby. Počítá se se školením zdravotníků, policistů či soudců. Vzniknout by měla centra s lékařskou pomocí pro oběti sexuálního násilí, dostupná by měla být právní a psychologická podpora či azylové domy. Text zmiňuje, že do prevence by se měli zapojit i muži a chlapci. Pracovat by se mělo i s násilnými osobami. Dokument odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Násilí vůči ženám vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci a poukazuje na to, že ženy bývají mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži i obětí masového znásilňování v ozbrojených konfliktech.

Úmluvu důrazně odmítli konzervativci či sedm křesťanských církví. Podle odpůrců je nadbytečná, obsahuje genderovou ideologii, postavila by ženy proti mužům a změnila by podobu rodiny. Podle zastánců naopak pomůže zlepšit pomoc obětem a na mezinárodní scéně ukáže, že pro ČR je násilí nepřijatelné.

Česko úmluvu podepsalo v roce 2016. K tomu, aby začala platit, ji musí ratifikovat Senát a Sněmovna a podepsat prezident. Horní komora by měla rozhodovat tento týden. Zmocněnkyně tam vidí poměr hlasů pro a proti jako vyrovnaný. Věří, že dokument podporu senátorů získá a do voleb ho přijmou i poslanci. Pokud by Senát ratifikaci neschválil, sněmovní posouzení by bylo nadbytečné.

Kdyby ratifikační proces zkrachoval, je podle zmocněnkyně potřeba usilovat o schválení znovu. „Pokud by se to nepovedlo, tak to bude úkol, který bude muset řešit další vláda, další Sněmovna znovu,“ míní Šimáčková Laurenčíková.

Rychlejšímu prosazování lidských práv brání ideologický přístup, řekla zmocněnkyně 

Prosazování lidských práv postupuje v Česku často pomaleji než v jiných zemích a proces bývá zdlouhavý. Důvodem bývá ideologický pohled na problematiku místo věcného přístupu k dosažení spravedlivých podmínek, řekla v rozhovoru s ČTK zmocněnkyně Šimáčková Laurenčíková. Jako možnou příčinu pomalejších změn vidí i přetrvávání vlivu někdejšího totalitního režimu bez respektu k právům jednotlivce na rozhodování či malou spolupráci resortů.

ČR je v Evropě jednou z posledních zemí, kde je možné děti do tří let posílat do takzvaných kojeneckých ústavů. O jejich zrušení se jednalo několik volebních období, přestat fungovat by měly na konci roku. Návrh na uzákonění zákazu fyzických trestů u dětí se objevil před 16 lety, legislativa se chystá. V Polsku zákaz platí od roku 2010, v Maďarsku od roku 2005, v Německu od roku 2000. Česko léta sklízí kritiku mezinárodních institucí za nerovné odměňování a nízký podíl žen na rozhodování. Zákon o manželství pro všechny se projednává druhé volební období. Od roku 2016 se vede debata o přijetí Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Podle odpůrců obsahuje genderovou ideologii, podle zastánců zlepší pomoc obětem.

„Velká část lidskoprávních problémů a otázek je dnes z mého úhlu pohledu mylně řešena na úrovni ideologické. To znamená na úrovni subjektivních názorů a pohledu jedinců na to, zda jiný jedinec má či nemá mít svá práva chráněna jako my ostatní. Myslím si, že na ideologické úrovni se nemáme šanci o lidských právech dohodnout a dobrat se rychlého konsenzu, co budeme ve společností měnit, aby práva všech byla naplňována,“ řekla zmocněnkyně.

Míní, že rozhodování dosud ovlivňuje přetrvávající „posttotalitní kultura“, kdy se za minulého režimu lidská práva jednotlivce nebrala v potaz. Poukazuje i na nedostatek spolupráce. „Většina témat, která jsou průřezová a která jsou ve své proměně závislá na spolupráci vícero resortů, se hýbe pomalu. Budovat dobrou spolupráci, kde si aktéři popíšou problém, rozdají si úkoly a pracují jako jeden tým, je praxe v Čechách docela výjimečná. Nicméně je to jediná cesta jak komplexní problémy posunout,“ je přesvědčena zmocněnkyně.

Podle ní často zní argument, že na dané opatření nejsou peníze a personál a že téma nepatří mezi priority. „Pokud bych přistoupila na debatu o tom, kdy by to asi mohlo být prioritní a kdy na to budou zdroje, tak se nikdy nedoberu žádné změny. Když ale jasně deklaruji, že vlastně porušujeme zákon a závazky, pakliže ty kroky neděláme, tak v tu chvíli vidím, že se postoj partnerů začne proměňovat a pochopí, že se na tu cestu musíme vydat, že to není otázka ideologická,“ uvedla zmocněnkyně.

Podle ní je nutné zkoušet spravedlivé podmínky pro všechny zajistit i „po malých kouskách“ a při neúspěchu opakovaně. „Je to úmorné, je to únavné, je to nedůstojné vzhledem k tématu, ale je to součást kultury, v níž jsme a z které se doufám dostaneme,“ uzavřela zmocněnkyně.

Podíl
Exit mobile version