„Málokdo ví, jak animace vlastně funguje. Většina z nás ji vnímá jen jako večerníček nebo pohádky, na které do kina chodí s dětmi. Většinou si ani neuvědomujeme rozdíl mezi kresleným, loutkovým a v počítači vyrobeným 3D animovaným filmem. Přitom animace je obrovským vesmírem překvapení a pestrých světů, plných roztodivných bytostí,“ říká Denisa Jánská.
Dodává, že za těmito světy stojí neviditelné osobnosti – animátoři, kteří vytvářejí iluzi vzniklou spojením spousty obrázků pádící rychlostí 24 okének za sekundu, abychom mohli spatřit příběh.
„Oživují neživou hmotu, statický obrázek, a dokážou mu vdechnout duši, které se říká též anima. Žádné jiné umění nemá ve svém názvu tak bytostnou podstatu člověka jako animace,“ uvedla Jánská, jež v ateliéru učí šestnáct let a zhruba dvanáct let ho vede.
Co všechno na Ostravské univerzitě v rámci animace nabízíte?
Náš ateliér je součástí intermediálních studií fakulty umění a každému uchazeči o studium vždy připomínám, že jsme výtvarnou univerzitní institucí. Nejsme školou filmovou jako Univerzita Tomáše Bati nebo FAMU. Naši studenti si projdou především výukou teorie výtvarných oborů a z hlediska praxe se mohou seznámit s různými technikami ostatních ateliérů – fotografií, multimédii, instalacemi, sochou, knihou, grafikou, kresbou i malbou. Samozřejmě stěžejní jsou kompetence, které získají v rámci studia v Ateliéru animované tvorby, kde hlavní důraz klademe v bakalářském studiu na řemeslné dovednosti animátora.
Kolik máte studentů?
Pětadvacet v bakalářském studijním programu a deset v magisterském, které máme oborově spojené s knižním designem. Studenti projdou také základy scenáristky, střihové skladby, zvukových kompozic, kamery, produkce, ale ne v takovém rozsahu jako na školách filmových. V posledních letech se spíše snažíme rozšířit výuku k získávání dalších kompetencí v oblasti světelného designu, vizuálních efektů, 3D animace a tvorby PC her.
Jaké jsou největší úspěchy vašich svěřenců?
Jejich filmy, v poslední době také PC hry a virtuální realita jsou každoročně uváděny na filmových festivalech a přehlídkách u nás i v zahraničí. Za největší úspěch je dlouhodobě považováno vítězství někdejší studentky Jany Kolinové a jejího absolventského filmu Koza kozenka na mezinárodním festivalu v Hirošimě. Omezený počet našich úspěchů pramení z menší podpory prezentace a zasílání našich filmů na prestižní festivaly. Přihlašování filmů na festivaly je náročné a v rámci PR oddělení není osoba, která by nám tuto službu zajišťovala. Někdy je účast v soutěži také zpoplatněna a rektorát univerzity nám finance na umělecké projekty neuvolní, je tomu spíše naopak, zisky z umělecké činnosti nám zpoplatní.
Souvisí to s dalším uplatněním absolventů ateliéru?
Z našich studentů se tak neetablují světově známí animátoři, kteří by dále mohli stavět na svém úspěchu, ale díky svým animátorským dovednostem, zkušenostem s různými médii, grafikou a především výrazným výtvarným projevem pracují pro národní i nadnárodní společnosti jako výtvarníci, grafici a tvůrci vizualizací a krátkých filmů. Máme absolventy u společností produkujících PC hry, deskové hry, animované seriály (Websterovci). Mnozí z absolventů učí na středních a vysokých školách.
Když se řekne animovaný film v Ostravě, vybaví se mladším QQ studio, starším ročníkům legendární Prométheus. Je to tak?
Těm znalým ano, obecně si však myslím, že povědomí, že v Ostravě již padesát let vznikají animované filmy, má málokdo. V Ostravě to ví odborná veřejnost a v jiných částech republiky ani ta ne. V roce 1972 vzniklo v Ostravě jedno ze studií Krátkého filmu Prométheus a jeho zdejší tvůrci proslavili český animovaný film na světových festivalech. Po rozpadu Krátkého filmu se zdejší tvůrci rozhodli předávat své zkušenosti a vychovat tak další generace českých animátorů na Ostravské univerzitě.
Jak jste se dostala k oboru animace vy?
Film mě zlákal už na základní škole. Vystudovala jsem gymnázium s uměleckým zaměřením a chtěla studovat scenáristiku na FAMU. Po maturitě jsem ale měla úraz, který mě na pár let vyřadil z normálního života. Poté jsem dostudovala filmovou a divadelní vědu na univerzitě v Olomouci. Už na gymnáziu jsem měla možnost účastnit se natáčení filmu s režisérem Antonínem Mášou. Díky této praxi jsem se seznámila s režisérem Vladimírem Mrázem a to mě přivedlo do jeho QQ studia. Kromě práce na scénářích a příprav plastelínových loutek jsem začala jako střihač na seriálech v režii animátorů bývalého Krátkého filmu Ilji Nováka a Milana Lesniaka. Ti mě pak přizvali ke spolupráci v ateliéru na univerzitě.
Co vás na tomto uměleckém druhu zajímá?
Animovanému filmu není těžké podlehnout. Já jsem podlehla a je to se mnou beznadějné. Animace je totiž doživotní diagnóza.
V Zemědělském muzeu v Ostravě je k vidění výstava o historii animovaného filmu v Česku. Co všechno obsahuje?
Světy české animace v Ostravě je výstava převezená z Prahy, kde ji v Holešovické tržnici uspořádala společnost Art Movement. Kurátorem byl Jan Bubeníček společně s Jiřím Kubíčkem, Edgarem Dutkou a Zuzanou Bukovinskou, kteří udělali výběr exponátů a filmů z kolekcí Národního muzea, Národního filmového archivu, České televize, Muzea loutkářských kultur v Chrudimi, Filmových ateliérů Zlín a řady soukromých sbírek. Bylo to v roce, kdy ostravská animovaná tvorba slavila padesát let a město příliš nereflektovalo toto významné výročí. Rozhodla jsem se, že Art Movement přemluvím, aby výstavu přesunuli k nám, a dohodla se s nimi, že součástí expozice bude také část věnovaná Ostravě. Celý proces trval přibližně půl roku a převoz, koncepce a nový obsah výstavy už byly na mně.
Československý animovaný film patřil ke světově uznávaným. Je tomu tak i v případě českého?
Každý dobrý film je světově uznávaný. Češi měli to štěstí, že těch uznávaných tvůrců tady bylo a je docela dost. Umělci u nás měli vždy otevřenou hlavu a uměli nasávat podněty ze svého okolí. Osobité pojetí našeho humoru bylo vždy pro jiné národy překvapující a pracovitost a řemeslná zručnost dovedly ten film vždy k dokonalému tvaru. O tom svědčí i úspěchy současných tvůrců, ať už z oblasti PC her, CG technologií, nebo klasické animace, jako je příkladně studentský Oscar 2020 za film Dcera pro studentku FAMU Dariu Kashcheevu.
Podílíte se i na dalších výstavách a animačních výstupech. Co z toho je momentálně k vidění?
Vystavujeme v galerii PLATO v části bývalého Bauhausu, kde máme expozici studentské tvorby celé naší katedry intermediální tvorby a uvádíme ji pod názvem Brána k vráně sedá. Je to unikátní možnost vidět všechny techniky, média a myšlenky, kterými se naši studenti zabývají. Další výstavu jsme otevřeli v Muzeu J. A. Komenského ve Fulneku, kde svou diplomovou práci na téma Labyrint světa a ráj srdce představuje student našeho ateliéru Štěpán Wilkus. Štěpán se dlouhodobě zabývá studiem optických hraček a klamů a tuto práci postavil na magii polarizačních fólií. Loni nám skončila výstava věnovaná třicátému výročí založení oboru animace na Ostravské univerzitě, na níž jsme představili všechny absolventské práce našich studentů za celou dobu trvání ateliéru.
