„Chceme se zaměřit na změnu – řekněme – sledování kvality, která je klientovi za ty peníze poskytovaná. Bohužel se často stává, že příspěvek je pobírán, ale klient je v domácím prostředí v situaci, která je naprosto nedůstojná. Zvažujeme, do jaké míry případně nějaká část zdrojů bude adresovaná přímo na toho, kdo péči garantuje, poskytuje a bude za ni také zodpovědný. Stát dnes vyplácí finanční prostředky, není tam ale přímá zodpovědnost za kvalitu té domácí péče,“ uvedl ministr.
Jak by mohlo řešení vypadat, zatím nepřiblížil. „Nedokážu dnes univerzálně odpovědět, jak ta změna bude probíhat, ale víme, že určitou redefinici musíme provést,“ řekl Jurečka. Dodal, že s úpravou příspěvku chce prosadit i „ocenění neformální péče“.
Příspěvek na péči se vyplácí postiženým a seniorům podle jejich závislosti na pomoci ve čtyřech výších. Pro dospělé činí měsíčně 880, 4400, 12 800 a 19 200 korun a pro děti 3300, 6600, 13 900 a 19 200 korun. Příjemců postupně přibývá. V březnu dávku dostalo 371 800 lidí. Minulý rok se vyplatilo téměř 36,4 miliardy korun, meziročně skoro o 3,7 miliardy víc. Pro letošek má rezort práce na příspěvky ve svém rozpočtu 37,6 miliardy korun. S pravidelným navyšováním příspěvku počítá návrh menší novely o sociálních službách, kterou už ministerstvo dokončilo a kterou projedná vláda.
O změnách se mluví posledních deset let
O případné úpravě příspěvků se mluvilo za poslední desetiletí opakovaně. Zvažovalo se třeba poskytovat dávku v poukázkách na úhradu služeb či vyplácet ji rovnou provozovatelům za péči. Dřívější výzkum totiž ukázal, že zhruba dvě třetiny příjemců si za peníze od státu pomoc od registrovaných poskytovatelů neplatili a podporu využívali na jiné věci.
Proti plánům měnit pravidla příspěvku tehdy protestovala NRZP a staví se proti nim i teď. S tím, že by podmínkou pro vyplacení dávky mělo být využívání oficiálních služeb, nesouhlasí. Vnímá to jako zasahování do práv potřebných, aby si o vhodné pomoci rozhodli sami.
„Příspěvek na péči byl od počátku koncipován jako dávka pro klienta na zajištění péče, a to buď formou domácí péče rodinnými příslušníky, zajištění osobních asistentů, nebo nákupem terénních nebo pobytových sociálních služeb. Záleží však na rozhodnutí klienta, nebo jeho zákonného zástupce, jakým způsobem si zajistí potřebnou péči. Příspěvek na péči nikdy nebyl koncipován tak, že je povinností klienta nakoupit sociální služby u registrovaných poskytovatelů,“ sdělil ČTK stanovisko republikového vedení rady její šéf Václav Krása. Podle něj je postoj rady v souladu s úmluvou OSN o právech postižených.
