V České republice řádí ptačí chřipka. Co dělá se samotnými ptáky?
Existují dvě základní varianty viru ptačí chřipky. Jedné se říká nízkopatogenní, ta kolonizuje sliznice trávicího traktu, množí se a pak je vylučována ve velkých koncentracích trusem. Zároveň menší množství viru proniká do organismu, kde způsobuje drobná postižení, nikoli ale závažná. Pták se z infekce vyléčí a je k tomuto typu viru nějakou dobu imunní.
Druhý typ, vznikající mutací z předchozího, takzvaný vysokopatogenní, se dostává i do krve a je schopen se množit ve vnitřních orgánech, které zničí, a ptáka tak zabije. Právě tento typ můžeme pozorovat nyní v Česku. Proto se chovy postižené jednou nebo druhou variantou likvidují.
Trpí zvíře při chřipce podobně jako člověk?
Nikdy jsem nebyl v těle slepice, ale pokud to přirovnáme, představte si, že máte těžkou chřipku, bolí vás celé tělo, nemůžete se pohybovat, nechutná vám jíst a podobně. U slepic je to navíc jako taková „malá ebola“, protože mají krvácení v orgánech. Je to tedy pro ně hodně nepříjemná situace.
Co se týče zabíjení nakažených zvířat, v Česku se nyní používá metoda zplynování. To je běžný postup?
Likvidace zvířete nikdy není běžný postup, je to poslední možnost. Když už to ale musí přijít, je třeba, aby to bylo co nejvíce humánní, tedy co nejméně trýznivé pro samotná zvířata. Metoda závisí na počtu zvířat, které musíte zlikvidovat.
Například u malochovu se používá injekce se smrtící látkou. Takový postup ale nelze provádět u většího množství kusů. Pak se používají kontejnery, do kterých se napustí oxid uhličitý a shora se no nich hází živí ptáci, kteří se ke kontejnerům nosí z hal.
Po usmrcení se kontejner uzavře a odveze do asanačních ústavů, kde se tepelně zpracují těla. V případě stovek tisíců kusů se látka napouští přímo do utěsněných hal.
Jak prožívají ptáci takovou zkušenost s kontejnery?
Po dvou nadechnutí látky ptáci upadnout do bezvědomí a zemřou. Nekomfortní je pro slepici, když padá rukávem, který vede do kontejneru, v takovou chvíli zažívá stres.
Stejně tak má slepice stres z manipulace, když ji pracovníci nesou za nohy, protože na to není zvyklá. Jinou možnost, jak usmrcení provádět v tomto měřítku, si ale nedokážu představit. Jde i o čas. Čím déle jsou infekční zvířata v prostoru, tím je větší šance, že se nákaza dále roznese.
Nebezpečné mutace vznikají ve smíšených chovech
Jaké jsou vůbec příčiny vzniku nákazy ptačí chřipky?
Chřipka se většinou týká volně žijících vodních ptáků či drůbeže. Virus chřipky se vyskytne v prostředí, pták se nakazí tak, že s virem přijde do kontaktu. Virus může být v krmivu, pitné vodě, stelivu, kam je vylučován trusem nebo sekrety ze zobáku jiného nakaženého ptáka, což je nejčastější. Pták viry pozře, tím se mu virus dostane do trávicího traktu, tam se pak začne množit.
Jak se virus dostane do chovu?
U malochovu je to jasné. Na místo přiletí cizí pták, prostředí kontaminuje a zvířata se postupně nakazí. U velkochovů jsou stanovené předpisy tak, aby se virus do hal nedostal. Zaměstnanci mají před vstupem k drůbeži speciální obleky a obuv, musí se dezinfikovat.
Krmivo do hal putuje skrze uzavřené systémy. Modernější haly jsou bez oken, ty starší mají v oknech sítě, aby do nich nevletěli volně žijící ptáci, před kterými mají být chráněny i zásoby steliva. Záleží pak, jak tyto podmínky dodržují zaměstnanci a provozovatelé.
Virus tedy do chovu mohou donést zaměstnanci?
To je jedna z možných cest. Virus se může do chovu dostat i skrze stelivo či krmivo. Přesnou cestu nelze zjistit, dá se jen odhadnout. Neviděl jsem zatím žádná šetření, kudy nákazy do chovu vnikají.
Z toho mi vychází, že u malých chovů spíše hrozí, že se tam nákaza dostane, u velkých se zase rychleji a více šíří?
Ano, u podestýlkového chovu (jako je případ na Tachovsku) se slepice „volně“ pohybují. Dochází tam tedy k takzvané řetězové reakci a virus se rychle šíří. Jedna slepice se nakazí, za několik dní virus začne vylučovat trusem a nakazí se další. Jakmile jich začne více hynout nebo se změní množství přijímaného krmiva, vody či klesne produkce vajec, je jasné, že je část populace promořena. Tak to poznají i zaměstnanci.
Ti pak musí podezření nahlásit a Státní veterinární správa po potvrzení nákazy nařídí likvidaci. Podobné je to u klecových chovů, ale tam je šíření pomalejší. Zde se nákaza šiří mezi jednotlivými klecemi. Šíření mezi různými chovy v České republika příliš časté není. Může se to nicméně stát při nedostatečně kontrolované dovážce drůbeže, například z odchovny.
Existuje nebezpečí, že virus zmutuje a „přeskočí“ na člověka?
Aby virus přeskočil na savce, musí nastat změna v genech kódujících vnitřní proteiny viru, což je vzácné, většinou dochází pouze k mutaci na povrchu viru. Mutace, která by byla schopná přeskočit na savce, by se kromě toho v jednodruhových chovech neměla jak uplatnit, protože se v nich žádní savci nenachází, a tedy by zanikla. To je i jeden z důvodů, proč jsou velkochovy jednodruhové, aby se předešlo mezidruhovému šíření podobných mutací.
K nebezpečnějším mutacím tedy dochází spíše ve volné přírodě?
Ano, ve volné přírodě nebo v hospodářství, kde je více druhů zvířat, pokud zde jsou na chřipku vnímavé druhy, jako například prasata, psi, kočky nebo fretky. Poslední případy se objevily v Asii na přelomu tisíciletí, kde došlo ke změně viru, která způsobila, že se ptačí virus byl schopen se množit i v savčích tkáních, které mají jinou teplotu, a proto se v nich ptačí virus běžně hůře množí.
U savců virus způsobil onemocnění a následně i smrt. Nemocných lidí na současnou ptačí chřipkou bylo v Evropě asi šest s lehkými příznaky, v Číně dokonce jeden zemřel. Zatím ale nedošlo k přenosu mezi savci, například mezi dvěma lidmi, vždy šlo o přenos z ptáka na savce.
