Drtivý úder z raketometů HIMARS na provizorní ubytovnu mobilizovaných vojáků v Makijivce rozpoutal v ruském informačním prostoru velkou bouři. Není divu, v troskách školy podle poslední bilance ministerstva obrany zahynulo nejméně 89 lidí. To je největší přiznaná hromadná ztráta ruské armády od začátku invaze.
Ze snímků je zřejmé, že z budovy školy zbyla jen betonová kostra. Podle svědectví získaných nezávislým portálem Važnyje Istorii přežili jen vojáci umístění ve sklepě, bilance mrtvých nejspíš ještě poroste. „Některé to úplně roztrhalo na kusy, prakticky z nich nic nezůstalo. Sundaváme si z bot kusy mozku,“ svěřil se jeden z přeživších vojáků své ženě.
Otázka dne zní: jak je něco takového po deseti měsících války možné? Ruské ministerstvo obrany už přispěchalo s odpovědí. „Už nyní je zřejmé, že hlavní příčinou bylo zapínání a masové používání mobilních telefonů mužstvem v zóně dostřelu nepřítele. A to i přes to, že je to zakázáno.“
Útok na budovu školy nacházející se asi 13 kilometrů od frontové linie byl jakýmsi novoročním pozdravem ukrajinské armády. Střely z amerického raketometu zasáhly ubytovnu vojáků pocházejících většinou ze Samarské oblasti minutu po příchodu nového roku.
Podle některých publicistů je proto skutečně pravděpodobné, že Ukrajinci školu v Makijivce detekovali podle zvýšené síťové aktivity ve chvíli, kdy vojáci na Nový rok volali svým blízkým. „Během tří minut byl v Makijivce zlikvidován celý pluk ruské armády a detaily této historie svědčí o tom, že armádní idiotismus se za deset měsíců války nijak nezměnil,“ podotkl akademik Nikolaj Mitrochin, který žije dlouhodobě v Německu.
„Strčili celý pluk do jednoho baráku deset kilometrů od linie fronty a dali tam i veškerou jeho munici. Začali slavit Nový rok, volali z mobilů všem příbuzným a tak vytvořili velký elektormagnetický terč pro HIMARS, které pak odpálily i munici,“ podotkl Mitrochin.
Jak připomíná list The New York Times, s komunikační nekázní se ruská armáda potýká po celou dobu invaze. Vojáci si sebou na frontu berou své osobní nezabezpečené přístroje, které ukrajinská rozvědka může odposlouchávat a pomocí triangulace ze tří nejbližších vysílačů určovat jejich polohu. I díky tomu během prvních dvou měsíců války zlikvidovala 12 ruských generálů.
„Ukrajinské tajné služby automaticky získají identifikační číslo zařízení, roamingové číslo a pochopitelně i lokaci člověka,“ řekl na jaře portálu Task and Purpose ukrajinský analytik Arťom Starosiek. „Rusové jsou naštěstí dost naivní a hloupí co se týče používání mobilních telefonů. Často volají domů, zapínají mobily a připojují se k ukrajinským sítím.“
Oficiální zdůvodnění novoročního masakru v Makijivce naznačuje, že s přísunem mobilizovaných záložáků se problém s telefony dál prohloubil. Ze sféry ruských vojenských blogerů a vojenských korespondentů se ovšem také ozývají hlasy, že ministerstvo obrany se jen snaží svrhnout vinu na mrtvé vojáky, kteří se už nemohou bránit.
Například podle Igora Girkina je hlavní problém v tom, že velení ubytovalo stovky mobilizovaných na jednom místě a v budově byla uskladněna i munice. „Není to poprvé, co se něco takového stalo. Dělo se to i loni, ale nikdy nebylo tolik obětí. Ale naši generálové jsou nepoučitelní, přestože se sami – po letních útocích na velitelské štáby – radši drží dál od svých jednotek, mimo dostřel nepřátelských raket,“ uvedl známý nacionalista, který se nedávno vrátil z fronty.
Že se ruské velení poučilo z letních ukrajinských útoků na velitelská stanoviště a sklady munice hluboko v týlu, potvrdil nedávno i velitel ukrajinského generálního štábu Valerij Zalužnyj. Vyplývá to také z analýz západních pozorovatelů.
„Ruská armáda od konce léta přemístila své velitelské štáby a logistické uzly mimo dosah HIMARS. To vedlo ke snížení počtu hodnotných cílů, které ukrajinská armáda může zasáhnout,“ uvedla pro The Financial Times Dara Massicotová z think tanku Rand Corporation.
Mobilizovaní vojáci ubytování v makijivské škole ovšem nejspíš nebyli svými veliteli považováni za lákavý cíl pro nepřátelskou artilerii. „Byla chyba umístit tolik vojáků na jednom místě. Pokud se vyšší důstojníci drží daleko od fronty, pravděpodobnost podobných lokálních chyb v úsudku roste. Ukrajinci této chyby využili,“ vysvětluje Massicotová.
Památku desítek zabitých „mobiků“ si v úterý připomnělo asi dvě stě lidí v Samaře. „Je to nesmírně těžké, hrozné. Ale nesmíme se nechat zlomit. Smutek nás sjednocuje,“ apelovala na zdrcené ženy na centrálním náměstí milionového města na břehu Volhy Jekatěrina Kolotovkinová.
„Společně rozdrtíme nepřítele. Nemáme na výběr,“ dodala předsedkyně místní organizace sdružující manželky vojáků. Někteří příbuzní se netají podezřením, že lokaci provizorních kasáren prozradili ukrajinské armádě obyvatelé Makijivky.
Pietní setkání byla uspořádána i v dalších městech regionu, například v Toljatti. Podle agentury AFP je z některých reakcí cítit i hněv na zodpovědné velitele. „Jaké budou činěny závěry? Kdo bude potrestán?“ ptal se na sociálních sítích Michail Matvějev, komunistický poslanec reprezentující Samarskou oblast.
