Sourozenci přežili válku v Mariupolu, cesta za rodiči jim trvala měsíce

V polovině března vylezl Oleksij Vološčuk do nejvyššího patra rozestavěného domu v Mariupolu, kde bylo ještě možné zachytit mobilní signál. Přihlásil se na Facebook a zveřejnil tam fotografii 19 dětí různého věku. „Žijí v sanatoriu ve sklepě a dojídají poslední zásoby,“ napsal tehdy Vološčuk podle BBC.

Na snímku z mariupolského sanatoria bylo i šest sourozenců, kteří se tam od ledna léčili s oslabenou imunitou. V den ruské invaze na Ukrajinu 24. února vzbudila všechny děti v pět ráno zdravotní sestra.

„Řekla nám, že v zemi je válečný stav a máme zavolat rodičům, aby si nás vyzvedli,“ vypráví nejstarší ze sourozenců 17letý Tymofij. Jenže cesta z asi sto kilometrů vzdáleného Vuhledaru, kde jejich adoptivní rodiče bydlí, vedla přes Volnovachu, na niž ruské síly zaútočily v první den invaze. Matka Olha Lopatkinová řekla Tymofijovi, ať vydrží, že úřady je určitě evakuují.

V prvních dnech války se asi 300 dětí v sanatoriu dívalo na filmy či brouzdalo po internetu. Za několik dnů ale přestala fungovat elektřina, takže děti si mimo jiné nemohly dobít telefony. V březnu už Tymofij a jeho pět sourozenců ve věku šest až 12 let nemělo jak s rodiči navázat kontakt. Tehdy ruská armáda oznámila, že město zcela obklíčila.

Po elektřině se v sanatoriu zastavily i dodávky plynu a vody. Tři nejstarší chlapci chodili kácet stromy, aby se dalo vařit na ohni. Někdy se vydávali i během ostřelování do města pro pitnou vodu. Vodu na koupání nabírali v Azovském moři a ohřívali ji na ohništi. O jídlo naštěstí děti nouzi neměly – vozili jim ho jednou denně policisté. Zůstala i kuchařka Valentyna.

Adoptivní matka odjela do Evropy

Když jednoho březnového dne policie přivezla i generátor, dostal kuchařčin zeť Oleksij Vološčuknápad, že děti vyfotografuje a snímek zveřejní na sociálních sítích s prosbou o pomoc. Vološčuk se dovolal i matce sourozenců, zjistil ale, že s manželem a dalšími třemi dětmi odjela do Evropy.

Lopatkinová vysvětlila, že se bála kvůli ostřelování pro děti jet, a stále doufala, že děti vyzvedne s manželem hned, jak se otevře humanitární koridor.

Když se ale situace ve Vuhledaru a okolí dál zhoršovala, rozhodli se z města odjet. Dostali se až do francouzské obce Loué. Olga tehdy dostala od Tymofije SMS zprávu. „Díky, že jste odjeli, nás zrovna odvezli do Doněcku,“ psal rozzlobeně syn.

Fotografie dětí zveřejněná Vološčukem splnila účel. Dva dny po jejím zveřejnění přijel do sanatoria pro děti dobrovolník Oleksandr Jarošenko, který se pokusil všechny odvézt sanitkou do Záporoží, kam mířil evakuační koridor. Jenže část koridoru vedla přes území ovládané proruskými separatisty a na prvním kontrolním stanovišti sanitku Rusové zastavili.

„Nabízel jsem jim peníze, ale stejně nás vysadili a auto nám sebrali,“ líčí Jarošenko. Děti skončily v dočasném ubytovacím středisku ve městě Manguš, kam hned na to přijela poradkyně šéfa separatistické Doněcké lidové republiky pro dětská práva i reportéři prokremelské stanice RT natáčející video o záchraně dětí na Ukrajině.

Separatisté děti použili k propagandě

Ti odvezli Tymofije se sourozenci do Doněcku, kde žili pod dohledem a posléze figurovali v několika reportážích o pomoci osiřelým dětem. Ukrajina označuje podobné násilné přesuny dětí na území Doněcké lidové republiky nebo do Ruska za únos.

Na konci dubna se Lopatkinová dozvěděla, že v Doněcku někdo organizuje návraty dětí do rodin. Získala kontakt na Tetjanu Nosačovou, kterou požádala, aby její děti přepravila z Doněcku společně s dětmi další adoptivní rodiny do Francie. Protože mezi Francií a Doněckou lidovou republikou nefunguje poštovní spojení, musel Tetjane doručit plnou moc Olžin bratr osobně. Doněcké úřady po obstrukcích nakonec s předáním dětí souhlasily.

Dramatická cesta do Francie jim zabrala čtyři dny. Když se Nosačová 20. června pro děti vydala, Doněck byl pod silnou palbou. Nejprve jely děti s Tetjanou autobusem do Moskvy a potom cestovaly dvěma autobusy téměř dva dny přes Rigu do Berlína, kde už na ně čekal otec s mikrobusem.

„Po cestě jsme měli pocit, jako kdybychom byli ve filmu,“ popisuje Nosačová. „Všichni lidé, i když se divili naší situaci, se nám snažili pomoci. Na hranicích s Lotyšskem šla Nosačová koupit dvanácti svěřeným dětem do automatu vývar. Jenže se jí podařilo koupit jenom tři, na další už neměla peníze.

„Sesypali se na mě snad všichni z autobusu a volali jeden přes druhého, že jim ten vývar koupí,“ popsala.

Nosačová se vrátila do Doněcku a doufá, že pomůže dalším odloučeným rodinám. Lopatkinovi plánují v srpnu posadit všechny své děti do minibusu a vydat se do Portugalska k moři.

Komentář

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Související články

Latest Posts