Po předčasných parlamentních volbách ve Španělsku ani jedna z hlavních stran nezískala dostatečný počet hlasů pro vytvoření koaliční vlády. Na pravici získali lidovci (PP) a strana Vox celkem 169 hlasů, socialisté (PSOE) Pedra Sáncheze a krajně levicová platforma Sumar dohromady 153 hlasů. K parlamentní většině je přitom třeba 176 mandátů. „Odhaduji to na opakování voleb koncem roku,“ říká Martin Mejstřík z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
PhDr. Martin MejstříkPůsobí na Katedře evropských studií Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Zaměřuje se na geografickou oblast jižní Evropy, zejména s ohledem na tamní politický vývoj, dále současný evropský populismus a vývoj komunistických stran v Evropě. |
Jaká je teď pravděpodobnost, že se v dohledné době lidovcům nebo socialistům podaří sestavit ve Španělsku vládu?
Domnívám se, že pravděpodobnost příliš velká není. Lidovcům s Voxem jejich volební výsledek na vytvoření většiny nestačí. A většina z malých regionálních stran nechce spolupracovat s krajně pravicovým Voxem a vládu, jež by se opírala o hlasy Voxu, podporovat nebude.
Na druhé straně možnost vytvoření levicové koalice pod vedením současného premiéra Pedra Sáncheze také není příliš pravděpodobná. Ten by k sobě musel přetáhnout úplně všechny regionální strany, což by rovněž bylo velmi komplikované. Takže si spíš myslím, že nejpravděpodobnější scénář je, že zhruba za půl roku se parlamentní volby ve Španělsku budou opakovat.
Chod země i právě probíhající španělské předsednictví Rady EU tedy bude další měsíce zajišťovat končící Sánchezova vláda a nové parlamentní volby můžeme očekávat zhruba na přelomu roku?
Obvyklý termín voleb bývá těsně před Vánoci, v té době se měly i tyto parlamentní volby v řádném termínu také konat. Takže je paradoxně možné i to, že Španělé nakonec budou hlasovat v tom termínu, v němž původně měli, tedy v prosinci před koncem letošního roku.
Nakolik poslední volby ovlivnilo to, že Španělé hlasovali v termínu, kdy to nebývá zvykem, tedy v červenci uprostřed dovolených a zároveň za velkých veder?
Existovaly značné obavy ohledně toho, co tento termín udělá s volební účastí, protože Španělé nikdy v létě takto nehlasovali. Nicméně nakonec byla volební účast dokonce o čtyři procenta vyšší než v minulých volbách v klasickém termínu. Je to dané spíše tím, že se Sánchezovi skutečně podařilo zmobilizovat velkou část potenciálních voličů, kteří se báli toho, že by se do vlády mohla dostat strana Vox.
Výsledek socialistů nakonec překonal všechny průzkumy. Dostali přes třicet procent, což žádné průzkumy neodhadovaly, ty se pohybovaly kolem 27 a 28 procent. Takže Sánchezovi se nakonec sázka na předčasné volby a nečekání do řádného termínu v prosinci určitě vyplatila.
Dá se říct, že červencový termín byl Sánchezovou taktikou, jak oslabit opoziční lidovce?
Určitě. Díky tomu, že Španělé mohou hlasovat korespondenčně, jich spousta tuto možnost také využila. Ukázalo se mimochodem, že korespondenční volba je naprosto funkční, nikdo si na ni nestěžoval a všichni výsledky akceptovali, což je dobrý příklad i pro další země.
Zároveň se ukázalo, že Sánchez dokázal zmobilizovat voliče, aby neumožnili vládu s podporou nebo dokonce s účastí Voxu. Takže tento krok se nakonec socialistům vyplatil. Sánchez se po nepovedeném výsledku své strany v regionálních volbách letos na jaře obával, že kdyby čekal až do prosince, strana by šla ještě více dolů. Zatímco teď se mu dařilo, dokonce získal víc procent hlasů než v posledních volbách, které vyhrál.
Jak moc velký strašák byl ve volbách Vox?
Myslím si, že velký a Sánchezovi to hodně pomohlo. V posledních dnech a týdnech se k němu přelila i podpora od části radikální levice a zároveň i velká část katalánských voličů. V Katalánsku socialisté drtivě zvítězili, protože tamní voliči tentokrát radši volili jeho, než tradičně katalánskou levici. Sánchez se prezentoval jako jediný, kdo dokáže zabránit tomu, aby se do vlády dostal Vox.
Před volbami se ve španělském deníku El País objevilo i zbožné přání, že by nebylo od věci, kdyby lidovci a socialisté mohli ve vládě spolupracovat. Je to vůbec reálná představa?
V řadě jiných států, kde s tím mají zkušenosti, jako třeba v německy mluvícím prostoru, by to byla reálná a možná i ta nejpravděpodobnější varianta. Ale v kontextu jižní Evropy a zvlášť ve Španělsku, které je od pádu Frankova režimu postavené na soupeření lidové strany a socialistů, si nikdo nedovede představit, jak by se tyto dvě strany poskládaly v jedné vládě. Musela by to být maximálně menšinová vláda s podporou té druhé strany.
Za současné situace by to byla vláda vítěze, ale proč by to teď Sánchez dělal? Paradoxně on je teď v pozici toho silnějšího, protože má se socialisty vyšší koaliční potenciál. Také si může dovolit ten luxus počkat do dalších voleb. Navíc vzájemná animozita je dlouhodobá a hluboká a nedovedu si představit, že by byly tyto strany byly schopné se domluvit.
Takže pravděpodobný scénář teď je, že další měsíce budou probíhat dlouhá jednání a zároveň poběží latentní předvolební kampaň na nový zimní termín pro pravděpodobné opakování voleb.
Řekl bych, že to ten nejpravděpodobnější scénář. Španělé s ním už mají zkušenosti z roku 2016, takže asi je to čeká znovu. Feijóo nemá jak novou vládu sestavit. Možná se ji podaří sestavit Sánchezovi, ale taková vláda by byla hodně divoká. Takže já bych si vsadil na to, že Španělé půjdou do konce roku k volbám ještě jednou.
