Aktual.: 16.06.2025 11:21
Praha – Třetina pracovnic a pracovníků domovů pro seniory či lidi s demencí si myslí, že se v jejich zařízení objevuje či může objevovat zanedbávání, zneužívání a týrání klientů. Nejčastěji takové jednání vidí u jiných obyvatel zařízení a příbuzných, ale vyskytuje se i u kolegů. Téměř desetina dotázaných pak přiznala, že se takto zachovala sama. Ukázal to průzkum Výzkumného institutu práce a sociálních věcí (RILSA). Výsledky dnes na tiskové konferenci představila předsedkyně vládního výboru pro práva starších lidí a zástupkyně RILSA Lucie Vidovićová. Světový den proti násilí na seniorech připadá na 15. června.
„Rozhodně nechceme ukazovat prstem na to, že se v institucích děje něco špatně. Kdokoliv pečuje, se může dopustit chyby. Pečující si proto zaslouží podporu,“ uvedla Vidovićová. Podle ní za značným výskytem špatného zacházení, zneužívání či týrání v zařízeních není selhání jednotlivců, ale systémové nastavení fungování domovů i zažitý přístup k potřebám klientů. „Pokud dochází k násilí, tak je to mimo jiné proto, že je to poslední stupeň frustrace a vyhoření. Je to důsledek dlouhodobě neřešené situace, přetížení a špatných podmínek v práci,“ je přesvědčena Simona Bagarová z organizace na podporu seniorů Mila.
Průzkum je součástí výzkumného projektu o násilí na seniorech v sociálních službách v Česku, začal v roce 2023 a skončí příští rok. Od loňského prosince do letošního ledna odpovídalo 973 pracovníků a pracovnic domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem pro lidi s demencemi. Byli to pečující, ošetřující, vedoucí i zdravotní sestry. Týrání, zneužívání či zanedbávání lidí vyššího věku může být psychické, fyzické, materiální, finanční i sexuální. Zahrnuje tělesné výpady, urážky, nadávky, výhrůžky, omezování kontaktů či činností i odpírání a neposkytování péče. Dá se za ně považovat i nečinnost.
Podle 17 procent dotázaných se u nich v domově takové věci dějí. Dalších 16 procent pracovníků a pracovnic je připouští. Necelá polovina respondentek a respondentů je přesvědčena o tom, že u nich se takové jevy nevyskytují. Zbývající skoro pětina to nedokáže posoudit.
Nedostatečně vlídné komunikace s klienty si u kolegů všimlo 56 procent pracovnic a pracovníků. Celkem 15 procent dotázaných přiznalo, že nevlídně komunikovali s obyvateli zařízení sami. Desetina uvedla, že lidem nevyměnila včas či vůbec inkontinenční pomůcky. U kolegů to vidělo 46 procent dotázaných. Pětina byla svědkem toho, jak jejich spolupracovníci odmítli pomoci se vstáváním, ukládáním na lůžko či s jídlem, 15 procent nepodalo nápoje, 14 procent odmítlo pomoci použít toaletu a 11 procent s koupáním. Každý dvanáctý pracovník řekl, že sám nevykonával dobře ošetřovatelskou péčí. Každý pětadvacátý nepomohl se vstáváním, dvě procenta nepodala vodu či nepomohla s toaletou.
Nejčastěji se podle dotázaných zanedbávání, týrání či zneužívání dopouštějí ostatní klienti v domovech. Po nich následují příbuzní. Respondenti míní, že ze dvou pětin jsou to i kolegové. Devět procent zmínilo také sebe.
Tři čtvrtiny odpovídajících incident oznámili. Téměř tři pětiny z nich uvedly, že to pomohlo. Pětina míní, že se stav naopak zhoršil. Ti, kteří případ neohlásili, ho považovali většinou za příliš banální. Často si ale také mysleli, že se záležitostí nebude nikdo schopen něco udělat. Pětina se pak bála pomsty.
