Aktual.: 27.11.2025 15:44
Praha – Výstavou Františka Plamínková a my připomíná Národní muzeum v Praze osobnost české političky, bojovnice za ženská práva a obhájkyně demokracie. Návštěvníci uvidí osobní předměty, které muzeu věnovala sestra nacisty zavražděné političky Marie Vinklářová, i umělecká díla. Výstava, kterou muzeum uspořádalo ke 150. výročí narození Plamínkové, začne v pátek a potrvá do konce srpna 2026. Muzeum ji dnes představilo novinářům.
Do výstavy uvede majestátní mramorová busta političky od první československé sochařky Karly Vobišové Žákové. Busta se roku 2021 stala součástí muzejních stálých expozic.
Z pozůstalosti Plamínkové věnované muzeu její sestrou jde o senátorskou legitimaci nebo o pracovní aktovku. Významným exponátem je protektorátní pas, Plamínková ho získala na pozvání aktivistek ženského hnutí pro chystanou konferenci ve Skandinávii.
Soubor fotografií ukazuje různé etapy života Plamínkové. Opisy dopisů obsahují i list Adolfu Hitlerovi. Kritizovala v něm jeho výroky o prezidentu Edvardu Benešovi a upozornila na mylná tvrzení o československém národě.
Národní muzeum chce podle svého ředitele Michala Lukeše na tragickém příběhu Plamínkové ukázat, že odvaha a odhodlání nikdy neztrácejí význam. „Výstava je spíše než pohled do minulosti koncipována jako rozhovor mezi Františkou Plamínkovou a současnou veřejností. Propojuje historickou osobnost a naše vlastní životy, cílí především, i když nejen, na mladou generaci,“ řekl Lukeš.
Národní muzeum také uchovává osobní knihovnu, soubor více než 700 knih, který vznikal po desetiletí. Soukromý život a čas k odpočinku ilustruje lehátko, na kterém Plamínková odpočívala v zahradě v Dobřichovicích u své přítelkyně Albíny Honzákové. Lavička, na které sedávala, je k dispozici návštěvníkům.
Národní muzeum se snaží motivovat k přemýšlení o dnešním odkazu Plamínkové, upozorňuje na její postupný návrat do kolektivní paměti po roce 1989. Výstava je interaktivní.
Plamínková se narodila 5. února 1875 do pražské obuvnické rodiny. Vystudovala pražský Ústav pro vzdělávání učitelek. Přispěla ke zrušení jejich celibátu, zasadila se o rovnost žen, o všeobecné volební právo, založila Ženskou národní radu. V roce 1925 získala za Českou stranu národně sociální senátorské křeslo v Národním shromáždění ČSR, kde působila až do roku 1939. Byla rovněž pražskou zastupitelkou. Na schodišti Nové radnice, jedné z budov magistrátu, ji připomíná reliéf naproti Miladě Horákové a konstatování, že se Plamínková zasloužila o hlavní město Prahu.
Během heydrichiády ji nacisté v červnu 1942 zatkli a 30. června 1942 na Kobyliské střelnici popravili. Plamínková odmítla veřejně odsoudit atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
ani snm