Trestný čin obchodování s lidmi se má rozšířit o zneužívání náhradního mateřství

Návrh ministerstva spravedlnosti reaguje u obchodování s lidmi na mezinárodní požadavky. Tento trestný čin má napříště zahrnovat nejen využití oběti k sexuálnímu zneužívání, odběru tkání, buněk a orgánů, službě v ozbrojených silách, otroctví či nevolnictví nebo nuceným pracím, ale nově také k páchání trestné činnosti, k otěhotnění s následným odebráním či přenecháním dítěte, k osvojení nebo k uzavření manželství či partnerství za účelem vykořisťování.

Základní trestní sazba má zůstat na dvou až deseti letech odnětí svobody. Zpřísňuje se ale postih případů, kdy pachatel použil donucující prostředky – tedy násilí, lest, únos nebo třeba své postavení – vůči obchodovanému dítěti, a to na pět až 12 let vězení.

Nový trestný čin „využití služby obchodované osoby“ má základní sazbu navrženou na maximálně tříleté vězení. Při spáchání proti dítěti se ale možný postih zvyšuje na dva až osm let, u získání prospěchu velkého rozsahu pak na tři až deset let odnětí svobody. Odpovědnost za tento trestný čin zanikne takzvanou účinnou lítostí, tedy pokud o něm pachatel informuje státního zástupce či policii tak, aby mohli zabránit dalšímu vykořisťování oběti.

Tejc upozornil, že novela se týká obchodu s dětmi za peníze. „Neřešíme to, pokud si třeba nějaký pár, který nemá možnost mít dítě, sjedná s nějakou osobou možnost donošení dítěte. Toto je věc, která není upravená právem, nadále je v šedé zóně, ale není to otázka trestního práva,“ uvedl. To je záležitost občanského zákoníku a zdravotnických předpisů, dodal.

Součástí návrhu je také výslovné zakotvení principu non-punishment, tedy netrestání obětí moderního otrokářství za zapojení do nezákonných činností v tom rozsahu, ke kterému je pachatelé donutili.

Ohledně problematiky obecně prospěšných prací pak řeší návrh případy, kdy při vykonávání tohoto soudem uloženého trestu vznikne úraz nebo škoda. V takových situacích totiž není možné uplatnit běžné pracovněprávní předpisy a postupuje se podle občanského zákoníku. To ale přináší riziko složitých a finančně náročných sporů o odpovědnosti, čímž se snižuje ochota potenciálních poskytovatelů obecně prospěšných prací se do tohoto systému zapojit.

Novela proto zavádí zákonnou povinnost uzavřít pojistnou smlouvu, která bude krýt odpovědnost poskytovatele obecně prospěšných prací či odsouzeného za újmu na zdraví nebo za škodu. Náklady na pojištění, které poskytovatel vynaložil, má za určitých podmínek hradit stát.

‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}