Pavel se kvůli summitu NATO obrátil na ÚS, Babiš rozhodnutí respektuje

Prezident s vládou vedl spor o složení delegace několik měsíců, kabinet o ní po odkladech rozhodl v pondělí. Povede ji Babiš, součástí budou i ministři obrany Jaromír Zůna (za SPD) a zahraničí Petr Macinka (Motoristé). Babiš po jednání vlády řekl, že kompetenční žaloba by byla zbytečná. Prezident se podle něj vžil za bývalé vlády do role lídra v zahraniční politice. Současný kabinet má ale dostatečné kompetence a chce zahraniční politiku aktivně vést, uvedl premiér k tomu, proč vláda v delegaci prezidenta nechce.

Pavel vyloučení z delegace považuje za bezprecedentní a mimořádně nešťastný krok a za omezení ústavních pravomocí hlavy státu. Ústavní soud v žalobě žádá, aby deklaroval, kdo může rozhodovat o účasti prezidenta na summitu nebo aby uložil vládě nevytvářet prezidentovi administrativní ani jiné překážky při výkonu jeho ústavních pravomocí. Chce také, aby soud vládě stanovil povinnost poskytnout prezidentovi veškerou součinnost.

„Je mou povinností pravomoci prezidenta v plném rozsahu nejen vykonávat, ale i bránit. Ne kvůli sobě. Ale kvůli všem prezidentům a prezidentkám, kteří přijdou po mně,“ uvedl Pavel. „Pokud bych tyto pravomoci nebránil, nesl bych díl odpovědnosti za to, že by se dveře k dalšímu svévolnému okrajování pravomocí ústavních činitelů otevřely dokořán,“ odůvodnil podání kompetenční žaloby. Doplnil, že bude rozhodnutí Ústavního soudu respektovat, ať bude jakékoli.

Babiš v reakci napsal, že podání kompetenční žaloby prezidentem respektuje, není ale podle něj dobře, když na sebe ústavní činitelé dávají žaloby. „My jsme rozhodli pragmaticky, a hlavně prakticky, na základě zhodnocení toho, jak bude summit probíhat. Opravdu není pravda, že neformální večeře je čistě reprezentativní záležitost, tam se naopak často dojedná mnohem víc. Proto má být delegace na vládní úrovni a nedávalo by smysl, abychom v delegaci byli společně,“ uvedl premiér na síti X.

Ve vyjádření Babiš také poznamenal, že nepodal kompetenční žalobu, když počátkem roku prezident odmítal jmenovat poslance Motoristů Filipa Turka ministrem. „Podle mne a mnoha odborníků (prezident) překračoval ústavu,“ napsal Babiš. S reakcí počká vláda na rozhodnutí Ústavního soudu, řekl premiér později na novinářský dotaz, co bude kabinet dělat v případě, že soud prezidentovi vyhoví. Rozhodně se však nehodlá omlouvat, od prezidenta očekával větší nadhled, dodal Babiš.

Šéf Motoristů Macinka, který Pavla soustavně kritizuje od nejmenování Turka do ministerské funkce, dnes znovu prezidenta označil za opozičního politika. Pavel se podle Macinky situuje do role lídra opozice a rozhodl se jít konfrontační cestou. „My jsme parlamentní demokracie s premiérským systémem a dominantní politickou postavou je předseda vlády a vláda, nikoliv prezident,“ řekl Macinka novinářům ve Sněmovně. Stejně jako Babiš uvedl, že ústavní činitelé by na sebe kompetenční žaloby podávat neměli.

Opoziční politici považují krok prezidenta za správný a postoj hlavy státu chápou. Například podle předsedy Pirátů Zdeňka Hřiba na rozhodnutí kabinetu doplatí celé Česko. Na síti X Hřib uvedl, že stále ještě existuje prostor, aby Babiš rozhodnutí přehodnotil. Expremiér Petr Fiala (ODS) považuje konflikt, který podle něj rozpoutali Babiš a Macinka s prezidentem, za zcela zbytečný a hloupý. „Je mezinárodní ostudou pro Česko, že cestu hlavy státu na summit NATO bude muset řešit Ústavní soud,“ uvedl na X.

Politologové oslovení ČTK považují podání kompetenční žaloby ze strany prezidenta za logické vyústění dosavadního konfliktu. Situace je podle nich v českém prostředí unikátní. Shodují se zároveň, že žaloba směřuje k vyjasnění rozsahu prezidentských pravomocí.

„Na jednu stranu podle naší ústavy prezident republiky zastupuje stát navenek (do čehož spadá i jednání jménem ČR na mezinárodních konferencích) a i mezinárodní právo tuto jeho kompetenci uznává,“ řekla dnes ČTK Miluše Kindlová z Katedry ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Zda to však znamená, že si může prezident vynutit účast na konkrétní zahraniční konferenci, je podle ní mnohem složitější posoudit. Očekává, že Ústavní soud zohlední i dosavadní ústavní praxi. „A to i ve vztahu k předchozím prezidentům a vládám, a to může jeho výklad ústavy ovlivnit,“ dodala.

Ústavní soud na základě ústavy rozhoduje ve sporech o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy. Týká se to sporů o „příslušnost vydat rozhodnutí nebo činit opatření nebo jiné zásahy“, upřesňuje zákon o ÚS. Soud může nálezem vyjasnit, který orgán je příslušný vydat rozhodnutí v konkrétní věci, případně může zrušit starší rozhodnutí, kterým si orgán nějakou kompetenci přivlastnil, anebo ji popřel.

Spory o rozsah kompetencí jsou v agendě ÚS poměrně vzácné. V minulosti se zabýval například tím, zda prezident potřebuje kontrasignaci premiéra při jmenování guvernéra a viceguvernérů České národní banky. Dospěl k závěru, že prezident je může jmenovat samostatně, bez kontrasignace. Od podání návrhu k rozhodnutí tehdy uplynuly dva měsíce. Další kompetenční spory se týkaly přidělování soudců k Nejvyššímu soudu a jmenování jeho místopředsedy. V obou případech ÚS určil, že ministr spravedlnosti, respektive prezident, potřebují předchozí souhlas předsedy či předsedkyně Nejvyššího soudu s těmito personálními kroky.

‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}