Nejprve k termínu dron. Ten se používal od raných dob aviatiky pro stroje bez pilota na palubě. Postupně zdomácněl v mnoha jazycích, včetně češtiny. Dnes se v oficiálních materiálech používá označení bezpilotní (bojová) letadla U(C)AV, Unmanned (Combat) Aerial Vehicles, v ruské terminologii BPLA (Bezpilotnyj letatělnyj apparat). Historie dronů je prakticky stejně stará jako historie pilotovaných letadel. První pokusy se prováděly s volnými balony již v roce 1849 při bombardování Benátek.
Vynálezy klíčových prvků
Pokud má být dron (civilní, průzkumný i bojový) účinný, tak musí být řiditelný. Klíčovými prvky, které stavbu takových strojů umožnily, byl vynález radiového ovládání Nikoly Tesly v listopadu 1998 a vynález gyroskopické plošiny a později autopilota Elmera Sperryho v letech 1909 až 1914. Díky tomu mohly být drony naváděné operátorem, který byl na dohled, nebo mohly zaletět předem nastavenou trasu.
Dalším dramatickým posunem bylo zprostředkování online přenosu obrazu, který zajistil vynález televize ve 20. letech a videa na začátku 60. let 20. století. Důležitým dílkem skládačky bylo spuštění systému GPS v roce 1976 a rychlých datových přenosů v 90. letech, což by nebylo možné bez rozvoje kosmonautiky od roku 1957. Tyto vynálezy umožnily nasazení dronů kdekoli na světě, s operátorem sedícím v řídícím středisku vzdáleném tisíce kilometrů.
První sériově vyráběné drony sloužily především jako létající cíle pro výcvik protiletadlového dělostřelectva na zemi a na lodích. Za první bojové drony se dají považovat americký Interstate TDR, německé letounové střely Fi-103 a americké projekty Anvil a Aphrodite.
Interstate TDR v Národním námořním muzeu
Protiponorkový Gyrodyne QH50D DASH s dvojicí samonaváděcích torpéd
Ke skutečnému rozvoji bojových dronů došlo až po druhé světové válce. V Koreji Američané používali vyřazené stíhačky F6F Hellcat s dálkovým řízením k útokům na pozemní cíle. Na rostoucí počet sovětských ponorek reagovali v 60. letech bezpilotním vrtulníkem QH-50 DASH. Jinak se většina dronů používala k průzkumu, jako klamné cíle nebo jako v meziválečném období, pro výcvik obsluh PVO. Mezi nejrozšířenější patřily americké Ryan Teledyne Firebee (přes 7 000 kusů), sovětský Tu-143 Reis (necelých 1 000 kusů) a kanadsko-britsko-německý CL-(2)89 (kolem 250 kusů).
Vzlet Tu-143 Rejs, který měla ve výzbroji i ČSLA.
Start CL-289 z nákladního automobilu
Mezi významné mezníky patří nasazení izraelských dronů k zahlcení egyptské PVO během jomkipurské války v roce 1973 a následně operace Mole Cricket 19, což byla saturace syrské PVO na začátku války v roce 1982. Dalším milníkem byla operace Desert Storm, což bylo největší nasazení dronů od války ve Vietnamu. Vedle plnění celé řady jiných úkolů se UAV Pioneer používaly k řízení palby bitevních lodí USS Wisconsin (BB-64) a USS Iowa (BB-61). Iráčtí vojáci se velmi rychle naučili, že zdánlivě neškodné vrčení motocyklového dvouválce Sachs je zpravidla předzvěstí toho, že oblast brzy přeorá smršť 406mm granátů. Zkušenosti z této války vedly k urychlení vývoje dronů, prakticky po celém světě.
