Přispěl přítelkyni na byt. Ze společného bydlení sešlo, peníze ale nevrátila

Říkejme mu třeba pan Radim. (redakce zná celé jeho jméno, ale nepřál si být v článku jmenován). Tři roky žil s přítelkyní Evou v pronajatém bytě. Láska kvetla, vztah fungoval, plánovali společný život i děti. Byt byl ale pro budoucí rodinu malý, navíc se mladému páru nechtělo platit zvyšující se nájmy, a tak se Eva rozhodla koupit větší byt.

Zdědila zrovna peníze po babičce a co chybělo, zhruba 400 000 korun, doplatil Radim. „Vlastně ani nevím co se stalo, náš vztah se krátce po přestěhování rozpadl a já se svými dvěma kufry odešel,“ říká Radim. Evu požádal, aby mu vrátila peníze, které do bytu investoval, ale nepochodil. „Byt je napsaný na Evu, nemáme žádnou smlouvu, přesto mi nepřipadá fér, aby si mé peníze nechala. Mám nějakou šanci se jich domoci?“ ptá se čtenář iDNES.cz.

„Obecně se dá říci, že pokud jste investovali své peníze do koupě bytu nebo do rekonstrukce domu, který je ve vlastnictví druhého partnera, a to proto, že budete společně v bytě nebo domě bydlet, máte po rozpadu vztahu nárok na vrácení investovaných prostředků,“ říká advokátka Gabriela Donati.

Pokud partner peníze nevrátí, můžete podat žalobu na vrácení tzv. bezdůvodného obohacení. „Právním důvodem investice předmětných financí bylo společné soužití, které však rozpadem vztahu končí. Tento právní důvod tak odpadá a partner má povinnost vám peníze vrátit,“ upřesňuje.

Přestože to není jednoduchá situace, soudy se již podobnými případy zabývaly, a i Nejvyšší soud se partnera, který investoval peníze do společného bydlení, zastal, aby po rozpadu vztahu neodešel s prázdnou.

Co byt na investici?

Co se ale stane, když jste byt společně chtěli pronajímat a inkasovat výtěžek z nájmu? I toto je reálný příběh ze života. Druh investoval své finanční prostředky do koupě i rekonstrukce bytu, který byl však plně ve vlastnictví jeho družky. Po rozchodu skončil případ u soudu. Ten dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že zde není účelem společné bydlení, nelze prostředky vrátit. S tímto závěrem však naštěstí nesouhlasil Nejvyšší soud.

„Nejvyšší soud zdůraznil, že nikdy nevyslovil ultimátum, že odpadnutí právního důvodu je možné pouze v případě ukončení soužití ve sdílené domácnosti či nemovitosti. Naopak nevylučuje, že do této praxe spadají i jiné situace, jako je například i investice do bytu ke komerčním účelům,“ vysvětluje advokátka.

Rada závěrem

„Princip bezdůvodného obohacení připadá v úvahu kdykoli, kdy jeden z partnerů poskytl hmotnou podporu v rámci partnerského vztahu, přičemž tak posílil majetkový stav druhého partnera,“ shrnuje Gabriela Donati.

Týká se nejen investice do nemovitosti za účelem budoucího společného bydlení, ale také za účelem posílení budoucího majetkového postavení nejenom jednoho z partnerů, ale i celého vztahu, tedy bytu na pronájem.

Pokud se ovšem nechcete dostat do podobné situace jako pan Radim a řešit vymáhání svých peněz soudně, vždy je lepší písemná dohoda, jak v případě rozpadu vztahu budete řešit finanční vypořádání.