Region se v rámci nového československého státu dlouho odlišoval. Hlučínsko ale nakonec v roce 1920 přestalo být součástí Německa a bylo přičleněno k Československu. 4. února 1920 tak napochodovala do Hlučína československá armáda a většina tamních obyvatel z toho nebyla nadšená.
Na Hlučínsku začalo počešťování. Vznikly například domy pro československé úředníky, brzy se otevřelo české gymnázium. Současně přicházeli lidé z vnitrozemí. Vazby s Německem však zůstaly zpřetrhány a rostla nezaměstnanost.
Situaci zhoršila i světová hospodářská krize a po roce 1933 začínal mít stále silnější vliv německý nacionalismus. Po mnichovském diktátu muselo odejít československé vojsko a 8. října 1938 do Hlučína vstoupily německé jednotky.
Po druhé světové válce se stalo Hlučínsko součástí Českého Slezska. Specifická kultura a lidová paměť v oblasti trvá dodnes a místní se dodnes označují jako „Prajzáci“ nebo „Prajzové“.
