Když se dříve řeklo Pučálka, „naskočily“ lidem většinou na mysli okenní folie. Když se totéž řekne dnes, vybaví se zejména pejskařům krmení pro jejich mazlíčky. Správně je ale obojí. Jde totiž o dva projekty v rámci jedné rodiny. Za tím prvním, tedy okenními foliemi, stojí Zdeněk Pučálka, tím druhým s krmivy pro zvířata na něj navázal jeho syn Martin. Počátky ale byly tak trochu společné.
Vaše rodinná firma dovážela okenní folie, především z USA. To je od krmiv pro zvířata na hony vzdálené. Jak vás tedy vůbec napadlo pustit se do tak odlišného byznysu?
V tom sehrála velkou roli náhoda, jak už to v životě bývá. Poměrně impulzivně jsme se s mou tehdejší přítelkyní a dnes již manželkou Danou rozhodli, že si pořídíme psa. Jenže Vincent, náš rhodéský ridgeback, měl velké problémy s krmivem. Nechtěl nic žrát, měl různé zažívací potíže. Proto jsem začal pátrat, jaká krmiva na trhu se vůbec nabízejí. Výsledek nebyl potěšující. V Evropě se totiž v té době vyráběla především krmiva komerční, tím pádem velmi populární, ale kvalitou pouze průměrná. Takže jsem začal hledat v USA, tentokrát úspěšně.
Nezůstal jste ale jen u pár balení pro vašeho psa, že?
Přesně tak. S dovozem jsme začali ve větším. Což ale nebylo vůbec snadné, jelikož v cestě stojí několik zásadních legislativních překážek, které činí dovoz téměř nemožným. Měli jsme v importu často výpadky nebo byly zásilky zpožděné. V té době nad námi visela hrozba, že celá firma skončí a museli jsme jednat.
Zkoušel jste tedy znovu hledat po Evropě?
Mohli jsme hledat nějakou evropskou značku, kterou budeme prodávat do obchodů a do dalších zemí, jenže to v té době bylo skutečně složité. Druhou možností bylo jít do velkého rizika a zkusit si takovou značku vytvořit. Nakonec jsme to riskli. Přece jenom už jsme nějaké zkušenosti měli, krmiva dovážená z USA jsme prodávali nejen u nás, ale i do dalších evropských zemí.
Martin Pučálka
|
Jak složitá byla cesta od nápadu k reálné výrobě prvních krmiv?
Když je člověk na začátku, má spoustu ideálů a překážky vidí jinak. Tehdy mi to složité nepřišlo. Naší výhodou bylo, že jsme se domluvili na spolupráci s jedním velkým renomovaným výrobcem ve Velké Británii, který nám poskytl část výrobních kapacit.
Říkáte, jak by to bylo úplně jednoduché rozjet takovou výrobu, byť jste k tomu využili cizí továrnu…
To opravu nebylo, ale kvůli nutným objemům. U všech továren na granule musíte hned od začátku vyrábět velké objemy, minimální výrobní dávka je zpravidla 10 tun od každé receptury. To byl pro nás velký risk, protože zároveň s velkým množstvím bojujete i s expirací produktu, která je nejčastěji 18 měsíců.
Mluvíte v množném čísle, vyrábíte tedy ve více továrnách?
Přesně tak. Nejvíce pořád ve Velké Británii a dále ve Francii, Nizozemsku a Německu. Minoritně už také v České republice.
Je to v Česku náročné?
Naštěstí už ne. Za prvé jsme jasně ukotvení v Evropské unii a v ostatních zemích nás dnes již berou jako relevantní partnery. Za druhé je naše značka už poměrně známá a máme za sebou hodně kvalitních produktů, takže se máme o co opřít.
Co je překážkou pro výrobu v tuzemsku?
V současné době už vlastně nic. Je to spíš o tom, že jsme začínali v zahraničí v dobách, kdy se u nás nedělala tak kvalitní krmiva, a tak tam zůstáváme i nadále, protože tam máme všechno zajeté a vyzkoušené. V tuzemsku tak dnes vyrábíme zhruba 10 procent naší produkce krmiv. Máme ale také vlastní značku chovatelských potřeb a ty vyrábíme všechny u nás. Tady hrají prim hlavně matrace a pelíšky pro psy i kočky, dále obojky, vodítka, stopovačky a další.
Nepřemýšleli jste o vybudování vlastní továrny?
Nepřemýšleli. Naši klíčoví dodavatelé nevyrábějí žádná vlastní krmiva, vyrábějí krmiva výhradně pro společnosti, jako je ta naše. Ona totiž výroba je trochu jiná disciplína. Řešíte dodávky surovin, výroba musí být vytížena na 100 procent 365 dní v roce. A vzhledem k tomu, že segment trhu, na který se zaměřujeme, je do jisté míry omezený, museli bychom v případě vlastní továrny začít dělat i krmiva, která by byla méně kvalitní, nebo taková krmiva vyrábět pro jiné firmy, což by nás určitě omezovalo. Ač se to tedy nezdá, stávající situace nám paradoxně přináší větší prostor pro nápady a více volnosti.
Jak zajišťujete dodávky surovin a hlídáte kvalitu na dálku?
S továrnou se dohodneme na tom, jaké parametry musí mít suroviny, které se do našich produktů použijí. Každá taková surovina musí být v továrně laboratorně otestována. Většinou se vyberou lokální dodavatelé, na kterých velmi lpíme. Při samotné výrobě se pak v rámci každé šarže kontroluje každých 15 minut vzorek krmiva.
S jakými produkty jste vlastně začínali?
S dvěma recepturami granulí – jehněčí verzí a kuřecí verzí. Obě se „chytily“ hned od začátku, dobře totiž fungují i v případě zvířat, která mají různé zažívací problémy. Dnes máme zhruba 30 různých receptur u granulí, okolo 30 u konzerv, k tomu jsme postupně přidali ještě pamlsky a různé doplňky stravy.
Jak nové výrobky vznikají a kolik času uplyne, než se dostanou na trh?
Cesta od první myšlenky je dlouhá a může trvat několik let. Pokud se myšlenka probojuje až k tomu, že je z ní reálný nápad, který chceme začít realizovat, tak od rozhodnutí po uvedení výrobku na trh to trvá zpravidla rok. Něco jako vývojovou laboratoř ale nemáme, tou je spíše moje hlava. A hlavně, u nových produktů vždy vycházíme z našich osvědčených receptur a kombinací a přidáváme k nim nové suroviny a různě se snažíme složení vylepšit. Na přípravě přitom spolupracujeme vždy s danou továrnou, se kterou vyladíme složení do naší spokojenosti. V případě granulí pak vyrobíme 10 tun, v případě konzerv se může jednat o stovky kusů, to stejné je u pamlsků a pak zkoušíme, zda se nám to povedlo.
Plánujete ještě dále sortiment rozšiřovat, nebo už jste s jeho rozsahem spokojený?
Začínali jsme v roce 2008, uspokojivou nabídku jsme měli zhruba od roku 2016. Od té doby přidáváme další a další produkty. Letos dosáhneme asi vrcholu a nadále budeme spíše měnit starší produkty za nové, ale určitě se už nebudeme tolik rozšiřovat. Ale to říkám každý rok a pak je situace jiná, protože vymýšlet nové produkty mě baví ze všeho nejvíce. I díky tomu jsme v posledních letech poměrně rychle rostli. Za poslední tři roky jsme objem zdvojnásobili, za ty tři roky před nimi také.
Vyrábíte v několika státech. Jak náročná je doprava a logistika celkově?
Doprava ze zahraničí představuje tu snazší část. Nejsložitější je koordinace prací u nás v hlavním skladu v Praze, kdy musí zboží chodit tak, abychom ho zvládali průběžně expedovat k zákazníkům. Přichází nám a odchází jeden kamion denně, takže je u nás docela rušno.
A ke koncovým zákazníkům se krmivo dostává jak?
Máme dvě kamenné prodejny v Praze a vlastní e-shop, ale největší část prodejů máme samozřejmě přes distribuci. Naše značky prodávají například velké české e-shopy zaměřené na chovatele zvířat. A velmi si zakládáme na tom, že spolupracujeme i s lokálními prodejci, kteří mají třeba jenom jeden menší obchod, za to mají často výrazně větší motivaci prodávat kvalitní produkty. Na těchto prodejcích jsme vlastně do jisté míry vyrostli a velmi si toho vážíme. Do klasických potravinářských řetězců nemíříme. Jeden skutečně velký jsme v minulém roce odmítli. Nemyslíme si totiž, že je u nás situace taková, že by si majitel psa nebo kočky šel do nějakého řetězce koupit kvalitní krmivo pro psa nebo kočku.
Mají vaše výrobky odbyt i v zahraničí?
Klíčovým trhem je samozřejmě trh domácí a také slovenský. Nicméně okolo 30 procent našich výrobků exportujeme v rámci EU a v některých případech i mimo EU, například do Jižní Koreji.
Jste rodinná firma. Kdo všechno společně s vámi ve firmě pracuje?
Firmu vlastním já s bratrem, kdy já mám většinový podíl a jsem jednatelem společnosti. Máme pak ještě druhou firmu, která se věnuje okenním foliím a kde má bratr většinový podíl a kde je on jednatelem. Sedíme ale ve stejných kancelářích. Každý máme svůj „písek na hraní“ a přitom jsou firmy společné. V roli provozního ředitele, a tedy druhého nejdůležitějšího člověka na firmě je můj bratranec, maminka se stará o administraci objednávek, manželka o sponzoring, strýc je obchodním zástupcem, táta, bratranec, teta a tchyně pomáhají ve skladu. Role jsou poměrně jasně vymezené a funguje to dobře.
Určitě ale občas narazíte na to, že se někde neshodnete. Jak to pak řešíte?
V minulosti jsme řešili určité problémy, kdy jsme měli v rámci jedné firmy dva různé obory, ale to jsme vyřešili modelem výše popsaným, kdy máme s bratrem na starost každý jednu firmu se svým oborem. Jinak se nám daří shodnout docela dobře. Jen se musíme pak držet například na rodinných akcích, abychom nemluvili o práci, když už v ní nejsme. To jde někdy docela ztuha.
Sortiment tedy máte poměrně vyladění, pracovní tým sehraný. Jak to vidíte dál?
Pokud vše dobře dopadne, tak letos převezmeme firmu, která vyrábí různé chovatelské potřeby. To je pro nás skutečně velký projekt, protože ta firma má stejný počet pracovníků jako my. A pak se chceme zaměřit na export, což jsme zatím trochu zanedbávali. V tomto směru nás limituje především personál. U nás je velmi těžké sehnat někoho, kdo má kontakty do zahraničí a chce být zaměstnancem nějaké lokální firmy.
Řekněte ještě, kdybyste stál znovu na startu a věděl to, co víte dnes, udělal byste něco jinak?
V zásadě bych na to šel stejně. V podnikání jsou podle mě důležité dvě věci – absolutně se do věci ponořit, alespoň na nějakou dobu a vytrvat. S oblibou říkám, že úspěch je odměnou za trpělivost. A to byly dvě věci, které mi docela šly. Zpětně bych asi v určitých obdobích firmy zaměstnal o nějaké lidi navíc, protože jsme v době největšího růstu museli makat na 110 procent a některé věci, hlavně organizační, nám trvaly zbytečně dlouho a pak nás brzdily.
