Aktual.: 20.08.2026 19:07
Praha – Několik stovek lidí dorazilo vpodvečer na náměstí Borise Němcova před ruskou ambasádu v Praze 6 na pietní shromáždění. Společně si připomněli výročí invaze sovětských vojsk do Československa v roce 1968, vyjádřili také podporu Ukrajině, která se od roku 2022 brání ruské armádě. Akci Běž domů, Ivane! uspořádaly čtyři neziskové organizace, mezi nimi Člověk v tísni a Paměť národa. Shromáždění trvalo zhruba hodinu.
Mnoho účastníků si přineslo české a ukrajinské vlajky, někteří se vybavili i transparenty. Dominoval jim tank, z něhož vykukovaly hlavy premiéra Andreje Babiše (ANO), ministra kultury Oto Klempíře (za Motoristy), ministra zahraničí Petra Macinky (Motoristé) a předsedy Sněmovny Tomia Okamury (SPD). Na menších transparentech byla hesla jako: Putinova pustina, Make Love Not War, Ukrajina bojuje i za nás nebo Yesterday Prague Today Kyiv.
Akci zahájili pořadatelé písní Běž domů, Ivane. Vystoupila například někdejší disidentka Věra Roubalová Kostlánová, která všechny přítomné vyzvala, aby nepolevovali v podpoře Ukrajiny, protože pomoc Evropské unie a Spojených států není dostatečná.
Vystoupila také aktivistka Anna Abramčuková, která v 15 letech hned na začátku války utekla z Ukrajiny. V Česku bojuje za lidská práva těch, kteří v zemi zůstali. Popsala, jak Rusové na okupovaných územích nutí tamní obyvatele přijmout ruské občanství. Bez toho se jim například nedostane zdravotní péče a nemohou si zakoupit léky.
Karel Kovařovic vyprávěl, jak ho 21. srpna 1968 v Praze na Vinohradech postřelili vojáci Rudé armády, když chtěl poskytnout první pomoc jinému postřelenému mladému muži. Bylo mu tehdy 18 let, byl označen symboly Červeného kříže, stejně na něj vojáci pálili. Se dvěma střelnými zraněními se probral v porodnici v Londýnské ulici, odkud urychleně utekl. Obával se, že by ho vojáci zatkli nebo zabili.
Invaze začala v noci na 21. srpna 1968. Vojska z rozhodnutí sovětského vedení obsadila Československo, aby násilím potlačila pokus liberálního křídla jeho komunistické strany o reformu systému. V celém Československu bylo už první den okupace zabito či smrtelně zraněno 58 lidí a do konce roku 1968 stoupl počet obětí na 108. Další oběti si vyžádalo tvrdé potlačení protiokupačních demonstrací režimem v roce 1969. Potvrdilo to nastupující éru takzvané normalizace, která přinesla politické čistky, posílení cenzury či omezení svobod.
‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}