Aktualizace: 27.04.2024 05:43
Charkov (Ukrajina) – Každodenní ruské útoky u obyvatel druhého největšího ukrajinského města Charkova stupňují obavy, ale život ve městě se nezastavil, napsal deník The New York Times (NYT).
Dvacetiletá Lilija Kornevová zrovna počítala hotovost v charkovské kavárně, kde pracuje, když nedaleko vybuchla silná ruská bomba. Ohlušující exploze ženu srazila na podlahu. „Nedokážu slovy popsat, jaký to byl pocit, bylo to děsivé,“ řekla Kornevová. Sama zraněna nebyla, ačkoli dvůr, kam bomba dopadla, byl zničen a podle městských činitelů zahynul muž, jenž projížděl nedaleko na kole. O den později byla kavárna opět otevřena.
Funguje i samotný Charkov, a to navzdory setrvalému bombardování, které patří mezi nejničivější za celou válku, a rostoucím obavám, že by Rusko mohlo zahájit další ofenzívu s cílem město dobýt.
Ruské útoky zničily všechny tři hlavní elektrárny, ale obyvatelé žijí a pracují, byť elektřinu mají k dispozici jen několik hodin denně a její dodávky jsou často nepředvídatelné. Více než 100 škol bylo poškozeno nebo zničeno, ale vyučování pokračuje, ve stanicích metra hluboko v podzemí. Desítky hasičských a záchranářských stanic vyletěly do povětří, což denně ohrožuje záchranáře, ale neodrazuje je to od práce.
„Když udeří raketa, do tří až čtyř hodin je všechno sklo uklizeno, všechny centrální silnice jsou vyčištěny,“ řekl Andrij Dronov, devětatřicetiletý zástupce velitele charkovských hasičů. „Do rána to vypadá, jako by se nic nestalo a k žádným výbuchům nedošlo.“
S tím, jak útoky sílí, však vyvstávají otázky, jak dlouho se Charkov – vzdálený asi 40 kilometrů od hranice s Ruskem – udrží bez robustnější protivzdušné obrany. Rusko ho od března začalo bombardovat jednou z nejvražednějších zbraní, které má v arzenálu: silnými naváděnými pumami známými jako klouzavé bomby, které shazují vojenská letadla.
„Je to strategie k zastrašení lidí, strategie s cílem přimět je, aby opustili své domovy, aby se evakuovali,“ řekl nedávno charkovský starosta Ihor Terechov. „Je to ničení samotného města,“ dodal.
Od ledna podle ukrajinských představitelů dopadlo na Charkov, kde v současnosti žije 1,3 milionu lidí, více střel než kdykoli jindy od prvních měsíců války. Ukrajinské úřady nařídily povinnou evakuaci vesnic ležících východně od města, protože násilí u hranic narůstá.
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov se stal minulý týden dosud nejvýše postaveným představitelem Moskvy, jenž naznačil, že Rusko má v úmyslu Charkov obsadit. Prohlásil, že město „hraje důležitou roli“ v deklarované touze prezidenta Vladimira Putina vytvořit „sanitární zónu“ podél ruských hranic. Vojenští analytici zaznamenali zřetelné navýšení vojenské aktivity v oblasti.
Zatím není jasné, zda Rusko vážně uvažuje o útoku ze severu. Je možné, že se jen snaží rozprostřít ukrajinské jednotky tím, že je nutí posílit obranu podél nové fronty na severu. A zároveň se snaží vyvolat paniku veřejnosti v Charkově. Mezi obyvateli města tyto spekulace zvyšují úzkost z každodenního bombardování. V pondělí sledovali, jak Rusko během dne zasáhlo střelou hlavní televizní věž ve městě a vrchol zhruba 243 metrů vysokého stožáru se zřítil k zemi.
Hlavní příčinou znepokojení jsou však v těchto dnech klouzavé bomby, což jsou velké pumy vybavené křídly a naváděcími systémy. Rusové je nedávno upravili tak, aby doletěly na vzdálenost větší než 90 kilometrů, čímž se Charkov a další města poprvé dostala na jejich dostřel. Moskva jich má přitom nadbytek. Podle ukrajinských představitelů v posledních třech týdnech na Charkov mířilo nejméně 15 naváděných bomb. Klesající zásoby zbraní protivzdušné obrany učinily v posledních týdnech ukrajinská města zranitelnějšími a Kyjev doufá, že to začne napravovat nový balík americké vojenské pomoci.
Novináři The New York Times minulý týden cestovali po městě se záchranáři a hasiči, pozorovali každodenní život a hovořili s obyvateli a činiteli. Patrné bylo široké spektrum emocí. Nelze jednoduše vysvětlit, jaké to je žít každý den s hrozbou smrti, když střela vypálená z Ruska může zasáhnout kterékoli místo ve městě za méně než minutu. „Nikdo neví, jestli se dočká rána,“ řekl starosta. „Ale navzdory všemu žijeme, pracujeme a máme své město velmi rádi,“ dodal.
Obyvatelé se snaží udržet smysl pro pořádek, aby se vyrovnali s válečným chaosem a nejistotou. Například kráter ve dvoře vedle kavárny Kornevové zasypali, rozbitá okna zabednili, poničené stromy pokáceli a dětské hřiště opravili. Ona sama už zase připravuje espresa, byť pro méně zákazníků.
Neodehrává se žádný exodus z Charkova, jako tomu bylo v prvních týdnech války, kdy dělostřelecká palba hřměla dnem i nocí a počet obyvatel, jichž byly před válkou dva miliony, klesl na 300.000. Poté, co ukrajinská protiofenzíva na podzim roku 2022 vyhnala Rusy z většiny Charkovské oblasti, se podle místních představitelů vrátil více než milion lidí.
„Hodně se mi stýskalo po domově,“ řekla devatenáctiletá studentka Hanna Ivanovová, která uprchla do Finska, ale po vyhnání Rusů se vrátila. „Tady jsem měla své plány, sny a ambice.“ Nedávno přitom dopadla raketa do domu přítele její matky. Namísto útěku se nastěhoval k její mámě a nemají v plánu odejít. „Použiju otřepanou frázi. Charkov je nezlomný, i když lidé jsou viditelně vyčerpaní,“ řekla Ivanovová.
„Je děsivé žít, užívat si života,“ řekl Amil Nasirov, devětadvacetiletý zpěvák populární skupiny Kurgan & Agregat. „V noci slyšíte výbuchy a pak se za denního světla podíváte na to, co bylo zasaženo. A říkáte si, že je to blízko, nedaleko ode mě, tak 700 až 800 metrů. Myslíte si: ‚Páni, to je šílené‘,“ popsal.
Nedávno byl na premiéře ukrajinského filmu Já a Felix, příběhu o dospívání na Ukrajině v 90. letech. Bylo vyprodáno. Obchodní centrum, kde se film promítal, v březnu 2022 zpustošil raketový útok. Nyní je zrekonstruované, vybavené generátory a v nedávné nedělní odpoledne ho zaplnily rodiny. Až na kvílení leteckých poplachů, které je konstantní a často ignorované, by to mohlo být obchodní centrum v jakémkoli mírumilovném evropském městě. „Nejděsivější je, že si na to lidé zvykají. Ostřelování od jedenácti v noci do jedné ráno. Co to je? Proč bychom si měli na to zvykat?“ řekl Nasirov.
Nejrozsáhlejší destrukce je stále vidět ve čtvrti Saltivka, u které se v prvních dnech války nakrátko usadila frontová linie. Poničené obytné bloky jsou důkazem devastace, kterou způsobily ruské pozemní síly, než se stáhly. Téměř žádný kout Charkova však nebyl ušetřen násilí.
Bulváry ve starém centru města lemuje tapisérie architektonických stylů, kde se neoklasicistní design z 18. století prolíná s konstruktivistickými budovami ze sovětské éry. Teď jsou propracované fasády poseté šrapnely, strohé betonové budovy jsou spálené ohněm. Jeden dům může stát téměř nedotčený, zatímco vedlejší budova je zdemolovaná.
Místní umělkyně Dina Čmužová maluje slova ukrajinských básníků na dřevěné desky, které zakrývají řadu rozbitých oken. Desky přirovnala k brnění. „Město jako by se snažilo zaštítit,“ řekla.
