Aktual.: 31.08.2026 10:03
Praha – Pivot Martin Kříž v neděli před domácím publikem a rodinou absolvoval rozlučku s českou basketbalovou reprezentací. V posledním utkání v národním dresu přispěl v nečekaně dramatickém duelu s Norskem v předkvalifikaci o mistrovství Evropy osmi body, třemi doskoky a asistencí k výhře 108:97 po prodloužení. Třiatřicetiletý vyhlášený obranář a bojovník pak v rozhovoru s novináři přiznal, že celkově prožil v Praze na Královce velmi emotivní večer.
„Při hymně to na mě dopadlo, že je to naposledy. Ale člověk musí dát emoce stranou, naskočit do zápasu a tohle nevnímat. Když to skončilo – naštěstí s dobrým koncem – a byli jsme v šatně, (generální manažer) Jirka Welsch s (trenérem) Lubošem (Bartoněm) měli poslední řeč ke mně. To na mě padlo hodně a nějaké slzičky tam byly,“ řekl Kříž, který se o svém konci definitivně rozhodl až během uplynulého týdne.
Na velké mezinárodní akci debutoval v roce 2017 na ME v Kluži. O dva roky později se dočkal velkého úspěchu v podobě šestého místa na mistrovství světa v Číně. Na ME nechyběl ani v roce 2022 v Praze a Berlíně a loni v Rize.
„Na mistrovství Evropy v Kluži to nebylo vůbec dobré. Pak přišel svět 2019, což beru jako největší zážitek v té jedenáctileté kariéře,“ vzpomínal Kříž. „Splnil jsem si pak i to, že jsem hrál mistrovství Evropy před domácím publikem, takže nelituju ani jednoho dne, kdy jsem v nároďáku mohl být. Říkal jsem to i v šatně, že to pro mě byla vždycky obrovská čest moct reprezentovat a strašně si toho vážím. Věřím, že v tom kluci budou dobře pokračovat,“ konstatoval Kříž.
Jeho kariéru provázela vážná zranění. O olympijské hry v Pekingu v roce 2021 jej připravil přetržený zkřížený vaz v koleně. MS v Číně předtím po jiném úrazu stihl jen díky až zázračně rychlé léčbě. „Dvanáctého května jsem si urval v Prostějově achilovku. Díky ženě, která žila v Olomouci a byla schopná zařídit okamžitou operaci, jsem šel tři čtyři hodiny po tom, co se mi to stalo, na zákrok,“ popisoval Kříž okamžik, který jej málem připravil o velký sportovní zážitek.
„Byl tam takový vtip. V šest ráno přišel doktor a říkal, že to bylo přervané skrznaskrz, ale že je to sešité a můžu jít domů. Já jsem se zeptal, jestli bych mohl hrát 31. srpna mistrovství světa. Říkal, že to zvládnu, protože normální léčba trvá devět až dvanáct měsíců, takže mám tři měsíce k dobru. Když jsem mu řekl, že je to tohle léto, tak se zděsil. Ale řekl jsem si, že to nevzdám a udělám všechno pro to, abych na mistrovství světa mohl jet,“ líčil Kříž.
Cíli obětoval hodně. „Změnil jsem úplně všechno. Měl jsem u sebe (kondičního trenéra) Michala Miřejovského, s kterým jsme strávili skoro tři měsíce a dělali veškerá možná cvičení. Jezdil jsem do Olomouce na veškeré možné procedury třikrát týdně, měl jsem mentálního kouče dvakrát týdně, překopali jsme celou stravu, celý režim, co se týče spaní a dalších věcí. Nevím, co bylo nejdůležitější, ale když člověk poskládá všechny tyhle věci a nastaví si v hlavě, že na mistrovství světa pojede, tak se to povedlo. Asi z nejhoršího zážitku se stal ten nejlepší možný,“ prohlásil. Při zranění kolena před olympiádou mu bylo jasné, že naděje není.
Z kádru, který se podílel na úspěchu na MS v Číně, postupně skončili kapitán Pavel Pumprla, Blake Schilb, Jakub Šiřina, Tomáš Vyoral, Patrik Auda, Lukáš Palyza, Ondřej Balvín a po loňském ME v Rize Jaromír Bohačík. Zbývá trio Vojtěch Hruban, Martin Peterka, Tomáš Satoranský.
Teď přišel na řadu Kříž, jenž si kariéru vlastně prodloužil. Nechtěl ji končit nepovedeným mistrovstvím Evropy, na kterém Češi v Rize prohráli všech pět zápasů. „Řekl jsem, že tomu ještě nějaký čas dám. Něco jsem odehrál. Některá okna jsem nemohl, protože jsem byl zraněný, ale myslím si, že to byl zaplaťpánbůh dobrý konec,“ prohlásil Kříž. „Jsem rád, že to bylo tady, že u toho mohla být rodina. Nároďák (pro mě) končí a ještě doufám, že mám pár sezon v klubu před sebou,“ doplnil hráč Slavie NBK.
‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}