Aktualizace: 1.05.2024 08:52
Brusel – Když Česko v roce 2004 vstupovalo do Evropské unie, Eduard Hulicius už pracoval v Bruselu, konkrétně v klubu Evropské lidové strany a Evropských demokratů (dnes jen Evropské lidové strany). Do belgické metropole dorazil v červnu 2003. „Byla to opravdu velmi intenzivní, na jednu stranu osobní, individuální příprava, na druhou stranu šlo hlavně o to připravit prostor pro budoucí české europoslance,“ zavzpomínal v rozhovoru s ČTK Hulicius, který se po 20 letech z Bruselu vrátil a je náměstkem českého ministra zahraničí. Nyní má na starosti mimo jiné podporu Čechů, kteří se ucházejí o místa v unijních institucích.
Ještě před vstupem do EU umožňoval Evropský parlament lidem z budoucích členských zemí získat v Bruselu stážisticko-kontraktní pozice, popsal Hulicius. V sekretariátu Evropské lidové strany to přitom bylo asi 20 míst, což vycházelo na necelá dvě místa na zemi. Byli tam totiž i zástupci Bulharska či Rumunska, které vstoupily do unie v roce 2007. Podařilo se mu uspět při pohovoru a vzali ho. Hned v létě 2003 ho pak čekal intenzivní kurz francouzštiny. „Učili jsme se parlamentní procedury v praxi, budovalo se něco nového, zároveň dojíždělo vyjednávání o vstupu do EU, probíhaly intenzivní přípravy na volby do Evropského parlamentu, na volební kampaň. To všechno jen ten první rok,“ uvedl Eduard Hulicius.
Jak tehdy nahlíželi na lidi z nových členských států? „Pokud jde o politickou úroveň, Evropský parlament a europoslance, vše proběhlo plynule a přirozeně, v rámci evropských politických stran se totiž jednotliví lidé začali poznávat a seznamovat již dříve, to je moje osobní zkušenost,“ uvedl Hulicius. Dodal, že tehdy si to tolik neuvědomoval, ale zpětně mu přišlo zajímavé, že kolegové z Rakouska, Finska či Švédska, kteří do EU vstoupili pár let před Českem, se už od začátku považovali za plnohodnotné. „Nebyla tam žádná frustrace, takové to sebeupozaďování se. Všichni byli suverénní. My si pořád tak trošku nosíme s sebou tu mentální bagáž, že se vracíme do Evropy a že jsme nebyli plnohodnotní. To není pravda. Sebevědomí Seveřani nebo Rakušani tak nikdy neuvažovali,“ dodal Hulicius, který následně působil devět let jako člen kabinetu eurokomisařky Věry Jourové.
Za 20 let v unii se podle něj Češi určitě stali sebevědomějšími. „Vyvíjí se to a myslím, že se to bude vyvíjet dál. Pro dnešní dvacátníky, třicátníky je už členství v EU přirozená věc,“ říká Hulicius. Nedávné české předsednictví v Radě EU v druhé polovině roku 2022 navíc potvrdilo, že i Česká republika může být „velice solidní, věcný partner, který má státní správu a diplomacii, jež fungují velmi profesionálně, a politické vedení, které je reprezentativní a schopné“, uvedl náměstek ministra zahraničí.
V souvislosti s Českou republikou a institucemi EU se často zmiňuje, že zastoupení Čechů v těchto orgánech stále není takové, jaké by si obě strany přály. Podle expertů ale nyní pro přijetí více Čechů panuje velmi dobrá konstelace. Na jednu stranu dobře zvládnuté předsednictví, kde Česko ukázalo, že má dobré potenciální kandidáty na množství postů. Na druhou stranu je rovněž pozitivní, že vrcholní představitelé vlády i prezident úsilí uspět v unijních institucích podporují.
„Nejbolestivější mezeru máme v oblasti středního a vyššího managementu, snažíme se to zlepšit, ale není to jen náš problém. Ukazuje se, že neodpovídající zastoupení je problém v podstatě poloviny členských států. Snad se to ale pomalu daří napravovat,“ uvedl k tomu Eduard Hulicius.
Podle údajů ze stránek Evropské komise pracovalo k 1. lednu 2024 v této instituci dohromady 32.484 lidí. Česká republika měla podle této statistiky v EK 538 zástupců.
Pokud jde o srovnání s ostatními zeměmi, jsou na tom podobně například Irsko (515 lidí), Rakousko (460 lidí), Slovensko (462 lidí) a Finsko (496 lidí), Švédsko (486 lidí), nebo Nizozemsko (595 osob). Nejvíce úředníků v Evropské komisi mají – Itálie (4504 lidí), Belgie (4356 osob) a Francie (3318 lidí).
Za Česko je přitom nejvýše postavenou zástupkyní v této instituci místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová. Hned za ní je pak v hierarchii Irena Moozová, která se loni na podzim stala zástupkyní generální ředitelky na Generálním ředitelství pro spravedlnost a spotřebitele (DG JUST). Nedávno zaznamenal úspěch i bývalý český ministr životního prostředí Jan Dusík, který se stal zástupcem ředitele pro klimatickou politiku v EK. Vysokou pozici zastává i Lenka Filípková, která je ředitelkou na direktorátu pro rozpočet (DG BUDG). A dalším vysoce postaveným Čechem v EK je Jan Pánek, ředitel pro jadernou energetiku v Generálním ředitelství pro energetiku (DG ENER).
