Aktual.: 14.05.2025 10:42
Lucemburk/Brusel – Evropská komise pochybila, když zamítla žádost novinářky o přístup k textovým zprávám mezi předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a šéfem americké farmaceutické společnosti Pfizer Albertem Bourlou o vakcínách proti covidu-19. Rozhodl o tom dnes unijní soud, který zrušil zamítavé rozhodnutí komise. Unijní exekutiva reagovala oznámením, že rozhodnutí tribunálu bere na vědomí, důkladně ho prostuduje a přijme nové rozhodnutí s podrobnějším vysvětlením svých kroků.
Novinářka Matina Stevisová pracující pro deník The New York Times (NYT) požádala Evropskou komisi na základě nařízení o přístupu k dokumentům o zpřístupnění všech textových zpráv, které si mezi sebou vyměnili von der Leyenová a Bourla v období od 1. ledna 2021 do 11. května 2022. „Komise tuto žádost odmítla s odůvodněným, že dokumenty, jichž se týká, nemá k dispozici,“ popsal dnes soud EU s tím, že novinářka a NYT následně podaly žalobu k Tribunálu Soudního dvora EU, aby rozhodnutí komise zrušil.
„Tribunál svým rozsudkem žalobě vyhověl a rozhodnutí komise zrušil,“ informoval soud v tiskovém prohlášení.
Aféra kolem výměny textových zpráv mezi von der Leyenovou a Bourlou v období před uzavřením kontraktu o vakcínách proti covidu-19 získala v médiích název Pffizergate. Vakcíny měly mít hodnotu přes 20 miliard eur (500 miliard Kč).
Soudní dvůr připomněl, že účelem nařízení o přístupu k dokumentům, je „co nejúplnější uplatnění práva veřejnosti na přístup k dokumentům, které mají unijní instituce k dispozici“. Evropská komise původně tvrdila, že tyto dokumenty neexistují, novinářka listu The New York Times ale předložila důkazy popisující existenci výměny textových zpráv. A také komise následně ve svých odpovědích podle soudu předložila „relevantní a konzistentní důkazy“ o této výměně. „Podařilo se jim tak vyvrátit domněnku neexistence a nedisponování požadovanými dokumenty,“ uvedl soud EU.
V takové situaci se komise podle soudu nemůže omezit na pouhé konstatování, že požadované dokumenty nemá k dispozici, ale musí poskytnou věrohodné vysvětlení, které veřejnosti i soudnímu dvoru EU umožní pochopit, proč tyto dokumenty nelze nalézt. „Komise navíc dostatečně neobjasnila, zda byly požadované textové zprávy vymazány, a pokud ano, zda k vymazání došlo záměrně či automaticky, nebo zda byl mobilní telefon předsedkyně komise mezitím vyměněn,“ doplnil soud.
„Tribunál konstatuje, že komise měla ve svém rozhodnutí podrobněji vysvětlit, že dokumenty požadovaného typu nemá k dispozici,“ uvedla ve svém prohlášení Evropská komise. Soud podle ní nezpochybňuje „registrační politiku“ unijní exekutivy týkající se přístupu k dokumentům. „Komise nyní rozhodnutí tribunálu pečlivě prostuduje a rozhodne o dalším postupu. Za tímto účelem přijme komise nové rozhodnutí, které bude obsahovat podrobnější vysvětlení,“ dodala EK s tím, že transparentnost měla pro unijní exekutivu i její šéfku vždy „zásadní význam“.
Podle bruselského deník Politico vypovídá celá aféra zejména o transparentnosti a odpovědnosti v rámci unijních institucí a jejích představitelů. „Případ Pfizergate je nejnázornějším příkladem důsledného rozporu mezi uplatňováním transparentnosti ze strany předsedkyně EK a její rétorikou,“ citoval server Nicka Aliossu, šéfa nevládní organizace Transparency International Europe. Sama von der Leyenová se k obsahu zpráv nikdy nevyjádřila.
Obhájci šéfky EK tvrdí, že v době krize udělala to, co bylo nutné – zajistila dávky vakcíny pro 27 zemí, když šlo o lidské životy. Otázkou nyní není, zda to, co uvedla do pohybu, bylo správné, nebo ne. Málokdo popírá, že sázka na dohodu o vakcínách byla obrovská – jak politicky, tak finančně, poznamenal server Politico. Členské země dohodu nakonec podepsaly, ale podrobnosti nebyly nikdy plně zveřejněny.
Pfizer údajně během jednání zvýšil ceny a EU nakonec získala miliony přebytečných dávek, z nichž mnohé byly později zničeny. Některé vlády, které se zdráhaly platit za další vakcíny, byly později společností Pfizer na základě stejné dohody zažalovány.