Suverénní Van der Poel má rekordní osmý titul v cyklokrosu, Boroš byl čtrnáctý

Jednatřicetiletý Van der Poel byl i díky výsledkům v průběhu sezony obrovským favoritem, vyhrál při všech předchozích 12 startech. Hned ve druhém z osmi okruhů odjel ostatním, vypracoval si velký náskok a nedal soupeřům sebemenší šanci.

V historickém pořadí se fenomenální Nizozemec odpoutal od Belgičana Erika De Vlaemincka, jenž získal sedm titulů v 60. a 70. letech minulého století. Van der Poel se mu vyrovnal loni v Liévin, v Hulstu vyhrál MS počtvrté v řadě. Poprvé slavil v roce 2015, poté v letech 2019 až 2021 a nyní vládne od roku 2023.

„Tohle je pro mě mimořádná věc. Když jsem začínal s cyklistikou, toužil jsem dosáhnout alespoň na jeden titul v elitní kategorii. Je neuvěřitelné, že teď jich mám na kontě nejvíc ze všech,“ uvedl Van der Poel v rozhovoru pro Mezinárodní cyklistickou federaci.

„Minulý víkend jsem se cítil možná ještě lépe a o něco silnější, ale tady je úplně jiná trať. A já jsem věděl, co je potřeba pro úspěch udělat. Důležité hlavně bylo dávat pozor na kolo a vyhnout se defektu, aby tuhle party nepřekazily nějaké technické problémy,“ řekl Van der Poel.

Průjezd cílem si vychutnal oslavou po vzoru portugalské fotbalové hvězdy Cristiana Ronalda. „Myslím, že tohle byla ta správná chvíle na její využití,“ pousmál se všestranný Nizozemec.

Mnohem dramatičtější než jeho cesta ke zlatu byl souboj o stříbro daleko za jeho zády. Del Gross a Nys jeli dlouho spolu, ale v závěru šestého okruhu měl světový šampion ze třiadvacítky z uplynulých dvou let potíže se zády.

Nys mu sice poodjel, ale jen o pár sekund. A Del Grosso se nevzdal. Soupeře dostihl, a když pak na kluzké trati dokázal vyjet závěrečný kopec, zatímco Belgičan nikoliv, bylo rozhodnuto. Del Grosso zaostal za Van der Poelem o 35 sekund, Nys přijel do cíle ještě o 11 sekund později.

Třiatřicetiletý Boroš se od začátku až do konce pohyboval ve druhé desítce. Nakonec zůstal daleko za svým maximem v podobě sedmé příčky z let 2017 a 2024. Na vítěze ztratil dvě a čtvrt minuty.

„Do závodu jsem dal úplně všechno, ale na víc bohužel nebylo. Desítka byla vysněná, ale skupina vpředu byla silnější a nedokázal jsem se do ní dotáhnout, takže to dopadlo takhle,“ uvedl Boroš pro Český svaz cyklistiky.

Jednadvacetiletá Bentveldová triumfovala před necelými třemi měsíci na mistrovství Evropy v Middelkerke, dnes přidala po dvou bronzech z Tábora 2024 a loni z francouzského Liévin i světový titul. V Hulstu se radovala už podruhé, neboť v pátek byla členkou vítězné nizozemské štafety.

Souboj s Chladoňovou, s níž strávila celý závod v čele, pro sebe Bentveldová rozhodla v posledním z pěti okruhů a zvítězila s náskokem 11 sekund. Pro bronz si s téměř minutovým mankem na vítězku dojela Francouzka Célia Geryová. Hladíková zaostala za novou šampionkou o tři a půl minuty.

V závodě juniorů rozjásal nizozemské příznivce vítězný Delano Heeren. Z kvarteta českých reprezentantů byl nejlepší Antonín John na 23. místě.

Šestnáctiletý Heeren triumfoval poté, co Ital Filippo Grigolini, který strávil většinu závodu v čele a ještě po čtvrtém okruhu měl k dobru 12 sekund, v posledním pátém kole dvakrát upadl. „Vůbec si nevybavuju, co se tam stalo, mám úplné okno,“ uvedl zklamaný Grigolini.

Heeren toho využil a vyhrál o devět sekund. „Je to splněný sen. Vhání mi to slzy do očí. Nejsem vůbec schopný popsat, co se tady odehrálo. Věřil jsem, že bych mohl být v první pětce. Nemůžu uvěřit, že to dopadlo takhle,“ řekl Heeren, jenž má stejně jako Bentveldová zlato už z páteční štafety.

Grigolini díky úspěšnému spurtu uhájil na cílové rovince alespoň stříbro. Třetí byl Belgičan Giel Lejeune. Antonín John ztratil na vítěze přes dvě a půl minuty.

Česká výprava si z Hulstu odváží zásluhou juniorek dvě medaile. Barbora Bukovská se v sobotu stala mistryní světa, Lucie Grohová získala bronz.

‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}