Teroristické útoky 11. září změnily bezpečnostní architekturu světa

„Útoky 11. září ukázaly, že i nejsilnější stát světa může být zasažen nikoli armádou jiného státu, ale několika desítkami teroristů. Bezpečnostní paradigma se na dvě desetiletí přesunulo od soupeření velmocí k boji proti nestátním aktérům,“ uvedl Vlastislav Bříza z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Boj s terorismem se stal klíčovou součástí mezinárodní i národní bezpečnostní architektury, která propojila vnější a vnitřní bezpečnost, armádu, policii, zpravodajské služby, trestní právo, finanční dohled a ochranu hranic, uvedl Oldřich Bureš z Centra bezpečnostních studií Metropolitní univerzity Praha a Katedry bezpečnostních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Připomněl také, že Severoatlantická aliance (NATO) po útocích poprvé aktivovala článek 5 Severoatlantické smlouvy a Rada bezpečnosti OSN vytvořila závazný globální rámec proti financování a podpoře terorismu.

Bezpečnostní opatření podle Bureše výrazně zlepšila sdílení informací a schopnost včas odhalovat velké teroristické útoky. Odvrácenou stranou ale podle něj byla normalizace mimořádných pravomocí, rozsáhlejšího dohledu bezpečnostních složek a časově téměř neomezeného používání vojenské síly. „Dodnes proto žijeme s paradoxem 11. září: před některými scénáři jsme lépe chráněni, ale cena za tuto ochranu byla mnohem vyšší, než se v roce 2001 předpokládalo,“ řekl.

Také Filip Sommer z CEVRO Univerzity poukázal na rozsáhlou přestavbu zpravodajských a bezpečnostních institucí, intenzivnější mezinárodní výměnu informací, kontrolu financování terorismu, zpřísnění letecké dopravy a rozšíření možností sledování obyvatelstva. „Tyto nástroje výrazně ztížily přípravu komplexních útoků podobných 11. září. Současně ale otevřely dlouhodobou debatu o hranici mezi bezpečností, ochranou soukromí a občanskými svobodami,“ uvedl.

Za důležité dědictví považuje Sommer také rozšíření používání vojenské síly proti nestátním aktérům mimo tradiční bojiště. Mezi důsledky řadí rovněž vysoké finanční náklady, dlouhodobou militarizaci zahraniční politiky, nucené vysídlení milionů lidí a únavu západních společností z rozsáhlých zahraničních intervencí.

Bříza upozornil i na širší geopolitický dopad toho, že se USA začaly soustředit na boj proti terorismu. Dlouhá angažovanost Spojených států na Blízkém východě podle něj spotřebovala obrovské zdroje a část americké politické vůle. „Zatímco Washington bojoval s Tálibánem a Al-Káidou, Čína rostla a Rusko se postupnými kroky vracelo do mocenské hry,“ uvedl.

Experti: Terorismus se podařilo oslabit, za 25 let ale nezmizel a změnil podobu

Boj proti mezinárodnímu terorismu přinesl za 25 let od útoků z 11. září 2001 několik úspěchů, plnohodnotně se ale teroristickou hrozbu odstranit nepodařilo. Al-Káida byla výrazně oslabena a Islámský stát přišel o území, které ovládal v Iráku a Sýrii. Hrozba se ale decentralizovala a přesunula mimo jiné k regionálním odnožím teroristických organizací a jednotlivcům radikalizovaným převážně na internetu. Uvedli to experti, které oslovila ČTK.

Oldřich Bureš z Centra bezpečnostních studií Metropolitní univerzity Praha a Katedry bezpečnostních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy míní, že v úzkém smyslu byla protiteroristická kampaň významně operativně úspěšná. Ve Spojených státech se neopakoval útok srovnatelného typu a rozsahu jako 11. září, centrální vedení al-Káidy bylo vytlačeno na okraj, výrazně se zlepšila mezinárodní spolupráce a Islámský stát ztratil územní kontrolu v Iráku a Sýrii. Bezpečnostní složky jsou podle něj také výrazně schopnější v zachytávání komunikace, sledování financí, sdílení seznamů podezřelých osob a rozbíjení teroristických sítí.

V širším strategickém smyslu ale podle Bureše cíl splněn nebyl. Transnacionální terorismus, jeho lokální buňky ani podmínky, z nichž vyrůstá, se vymýtit nepodařilo. Přestože je celosvětově méně obětí teroristických útoků než na vrcholu moci al-Káidy a později Islámského státu, v některých zemích Sahelu, Pákistánu nebo Somálska zůstává hrozba velmi vážná. „Terorismus tedy nebyl poražen, spíše změnil adresu,“ uvedl Bureš.

Také Vlastislav Bříza z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy hodnotí výsledky uplynulých 25 let jako částečný úspěch. Nicméně terorismus podle něj úplně nezmizel. Současná hrozba se podle Břízy decentralizovala a zahrnuje regionální odnože Islámského státu, osamělé útočníky radikalizované přes internet či teroristické skupiny působící v části Afriky. „Vyhráli jsme tedy řadu bitev, ale nikoli válku,“ uvedl.

Boj proti terorismu je podle Filipa Sommera z CEVRO Univerzity ze své podstaty dlouhodobý proces. „Boj proti terorismu je ze své podstaty nikdy nekončící proces, nikoli válka, kterou lze uzavřít jedním rozhodujícím vítězstvím. Terorismus je metoda politického násilí: můžeme rozbít konkrétní organizaci, ale tím nezabráníme tomu, aby stejnou metodu převzali jiní aktéři,“ uvedl.

Všichni experti se shodují, že hrozba nezmizela, nýbrž se decentralizovala a v některých regionech přesunula k silným místním odnožím. Schopnost předcházet útokům je dnes výrazně vyšší než před 11. zářím. Pro Evropu a Spojené státy představují v současnosti bezprostřednější hrozbu jednotlivci nebo velmi malé buňky, jejichž radikalizace se koná často v on-line prostředí.

Internet, sociální sítě a šifrovaná komunikace podle Sommera umožňují teroristickým organizacím oslovovat sympatizanty bez přímého organizačního kontaktu. Výsledkem mohou být méně sofistikované, ale obtížně předvídatelné útoky jednotlivců inspirovaných propagandou Islámského státu, al-Káidy či jiných extremistických proudů.

‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}