patn, pedevm nesrozumiteln komunikace me vznikat v dsledku nedokonalch komunikanch schopnost i kvli uritmu komunikanmu zlozvyku, kter si zcela neuvdomujeme. Nkdy tak me jt o drobnost, napklad neastn neverbln projev, kter lze snadno pekonat. Pedpokladem je, e si svj zlozvyk i jeho dopady uvdomme.
Vnjm problmem je, kdy jde o komunikaci, kter nen patn, ale zmrn patn, a vtinou i vdom kodliv. Lid, kte se k n uchyluj, ji vol zcela mysln, a vtinou ji proto ani nechtj zmnit. Zpravidla ji pouvaj ve snaze zastt problm, chybu, nkdy i svou neznalost nebo neschopnost, nebo proto, e chtj skrt sv skuten zjmy.
Tato patn komunikace ve skutenosti dnm komunikanm problmem nen, a druh stran nem ani smysl ji vytkat. Ti, kdo se k n uchyluji, vtinou v, co dlaj. Meme se vak pokusit pesvdit je, e tato komunikace nic nee, a vytv jen dal problmy i pro n samotn.
Jak jsou nejastj ppady, kdy k tto patn a vadn komunikaci dochz?
est ppad vadn komunikace
Jej podoby jsou poetn a sahaj od sklonu nekomunikovat nebo se komunikaci brnit pes tendenci zmrn mlit, zakrvat chyby a po sklon prost a jednodue lht.
1. Sklon nekomunikovat
Jde o nejjednodu ppad vadn komunikace, kdy se lid i organizace komunikaci brn a vemon vyhbaj, asto pod prhlednmi zminkami. Iluze, o kterou se tento sklon opr, bv spojena s pedstavou, e kdy pestaneme s druhou stranou komunikovat, poda se nm zabrnit konfliktu, kter by jinak mezi nmi nastal nebo nm hroz.
Jan Urban
|
S vjimkou situac, kdy cokoli ekneme, me bt pouito proti nm, jde vak o komunikaci, je z dlouhodobjho hlediska dn problm ani konflikt nee. Je komunikac, kter mentln odpovd rovni estiletho dtte. Ti, kdo se k n uchyluj, v, e kdy nebudou o uritm problmu mluvit, problm zmiz.
Variantou tto komunikace je sklon komunikaci odkldat, nejastji s odvodnnm, e pro ni jet nenastal as, e zatm nemme dostatek informac, nebo e druh strana zatm pro ni nen zral. V situaci, kdy druh strana komunikaci potebuje a oekv, je vak pro ni i sdlen, e vc zatm nen zcela jasn, pnosnj, ne pokud se nedozv nic.
Sklon nekomunikovat tak jakkoli problmy mezi stranami zhoruje, protoe protistrana velmi rychle pochop, e jde o snahu jen nco skrvat nebo se een uritho problmu brnit. Iluz je i obasn obava z nadmrn komunikace. Pokud jde o komunikaci, kter je k vci a sdluje fakta, pak nic jako nadmrn komunikace vtinou neexistuje. I nadmrn komunikace je vdy podstatn men problm, ne komunikace nedostaten nebo dn.
2. Jednostrann a neosobn komunikace
Je komunikac tm obdobn vadnou jako pedchoz. Jejm clem je, pod nejrznjmi zminkami, komunikaci uniknout, filtrovat ji nebo druh stran brnit proniknout do podstaty vci, napklad do problmu, kter chce dan lovk i organizace skrt. Nejastjm pkladem je psemn sdlen, na kter nelze reagovat, nebo stn sdlen, kter vyluuje otzky. Do podobn kategorie spad i komunikace, kter je neosobn.
Ani jednostrann komunikace dn ze stran nepomh, a jejich vztahy vtinou jen zhoruje. asto toti vzbuzuje podezen, e vc, o kter druh strana nechce hovoit pmo a oteven, je hor, ne tomu ve skutenosti je.
Lid i organizace preferujc komunikaci jednostrannou, dvaj navc druhm najevo, e je jejich nzory nezajmaj. Pokud v takov situaci chceme nkomu nco sdlit, a doshnout toho, e nae sdlen pijme, musme umt i naslouchat.
3. Komunikujc pedstr, e vci rozum
Jde o situaci, kdy komunikujc vytv zdn, e nco sdluje, ve skutenosti vak nic nek. Mluv toti o vci, kter nerozum, co vemon zastr. Jeho komunikace je tak bezcenn, a asto i zavdjc.
V praxi jde o ppad lid i organizac snacch se budit dojem, e situaci rozum, a jsou schopni ji eit. Skutenou rove jejich znalost lze vak zpravidla snadno rozpoznat. Vtinou podle toho, e ml, mluv pli dlouho, a jejich sdlen bv zbyten sloit. Zpravidla se neobejdou bez zdnliv odbornch i cizch termn, ktermi si potebuj dodvat na dvryhodnosti. Nesta jim ci: Ekonomika je v dobrm stavu. Ct potebu konstatovat, e ekonomika je v dobr kondici.
Lid, kte vci rozum, se vyjaduj tak, aby jejich sdlen bylo krtk a srozumiteln, a to i tm, kte o ni pli nevd. Komunikace lid, kte se srozumiteln vyjdit nedokou, nen jen patn. Je oboustrannou ztrtou asu.
4. Snaha zastt chybu
Podobnou povahu m komunikace, jejm jedinm clem je zastt chybu. Uchyluj se k n lid nebo organizace v moment, kdy svou chybu nechtj piznat, a pokouej se ji zastt. I jejich komunikanm nstrojem bv zmrn sloitost i nesrozumitelnost vyjadovn.
Jejich sdlen bv motivovan obavou ze ztrty autority a snahou vc zatemnit. Jejich autorita vak snahou zastt chybu naopak kles. Vyjaduj se sloit a roubovan, a v ppad poteby i lou.
K vrohodnm lm jim ale asto schz i dobr pam. Jejich li bvaj prhledn a protistrana tak vtinou rychle pochop, e jim na vci samotn, asto i na instituci, kterou reprezentuj, vbec nezle. Jejich snaha odmtat chybu toti znamen, e v n budou i nadle pokraovat.
Lid, kterm na jejich autorit i dvryhodnosti skuten zle, sv chyby rychle piznaj, vysvtl jejich piny, omluv se a dsledky chyb odstran. Dky tomu jejich autorita tm vdy vzroste, protoe ostatn pochop, e jim jde o vc a nikoliv o n samotn.
5. Komunikace, kter postrd empatii
Jde o sdlen, kter jsou zvan a dleit, ale, lid kte je pron, neberou v vahu, jak negativn dopad na protistranu maj. Druh strana, pod vlivem svch emoc, pak obsah tchto sdlen asto nevnm, nebo odmt. I tato komunikace svou povahou kod.
Emocionln reakce druh strany je teba pedvdat, a reagovat na n pedem. V opanm ppad toti hroz, e nae sdlen nieho nedoshne, nebo se dokonce obrt proti nm. Omezit emocionln reakci protistrany meme pitom tm, e j dme najevo, e obavy chpeme. Na zklad pklad zrove vysvtlme, e jakkoli jin kroky by vedly k dsledkm, kter by byly jet zvanj.
Pedvdat je teba i otzky, kter si druh strana klade a na n se pak snait odpovdt jet dve, ne je polo. Protistrana by vak mla mt monost poloit i dal otzky, a to bez jakhokoli peruen a skkn do ei. Kdy nejsme na nkter otzky schopni odpovdt, mli bychom to jasn piznat.
K projevm nzk empatie, kter komunikaci kod, pat i sklon nepipustit, e bychom se obas mohli mlit, nebo e druh strana me mt v uritch ohledech pravdu. Pokud chceme nkoho skuten pesvdit, je dobr vyjdit, e jsme do sdlen zahrnuli i jeho nzory, a za tyto nzory podkovat.
6. Osobn vyznvajc kritika
Nejde o bnou vtku i upozornn na chybu, ale o snahu svou kritikou na druhho zcela zbyten osobn toit, tedy dotkat jeho osobnosti a sebevdom. Nejastji tvrzenm, e jeho pochyben jsou trval a vznikaj v dsledku jeho negativnch vlastnost i nedostatench schopnost.
Kritika majc osobn nebo dokonce ton rz je neproduktivn, protoe vtinou dn podstatn nedoshne, spe naopak. Navc asto ni vzjemn vztah a monost budouc spoluprce.
Vtka i kritika vak osobn bt nemus. Vtinou sta, kdy se tk konkrtn situace i konkrtnho jednn protistrany, a nem sklon toto jednn jakkoli zobecovat, napklad tm, e vychz z dajnch vlastnost kritizovanho.
Pokud nahradme osobn vyznvajc kritiku konkrtn vtkou, uvedeme vcn dvody, kter ns ke kritice vedou, a nevztahujeme svou vtku na druhou osobu jako celek, zabrnme tomu, abychom n vztah zbyten niili. Vtinou doshneme i toho, e chovn druh strany se skuten zmn.