Aktual.: 13.08.2026 13:16
Břeclav – V lužních lesích v chráněné krajinné oblasti (CHKO) Soutok se podle tamní správy prohlubuje sucho. V oblasti jsou patrné vyschlé tůně, rozpraskaná půda i povadlá vegetace. Vážnější než jedno suché léto jsou však podle správy dlouhodobé změny vodního režimu, které ohrožují budoucnost celého lužního ekosystému. Správa CHKO o tom informovala na svém webu.
Lužní krajina je na vodě existenčně závislá. V minulosti její pestrou mozaiku lokalit, od mokřadů a tůní přes vlhké nivní louky až po sušší vyvýšeniny, vytvářely záplavy a proměnlivá hladina podzemní vody. Historické regulace řek, hráze a výstavba vodních nádrží však přirozenou dynamiku rozlivů podle správy omezily.
„Přirozené rozlivy byly do jisté míry nahrazeny řízeným povodňováním, u kterého je třeba dodat, že není dostatečné. Do toho vstupuje klimatická změna, která přináší vyšší teploty a delší období sucha. Výsledkem je, že voda z krajiny rychleji mizí, hladina podzemní vody klesá a některá stanoviště zůstávají bez dostatečného přísunu vody po delší dobu,“ uvedla správa.
Dlouhodobý nedostatek vody se projevuje především na dřevinách. Stromy ztrácejí vitalitu, mají menší přírůstky a klesá jejich schopnost odolávat chorobám a škůdcům. „Strom oslabený suchem se zkrátka nedokáže bránit. Přicházíme tak o jilmy, jasany, ubývá starodubů, které vyrůstaly za jiných úrovní podzemní vody a jejich kořenový systém na ni již nemusí dosáhnout, přibývá babyky nebo invazních druhů,“ upozornila správa.
Vysychání mění také vegetaci na loukách a v podrostu. Vlhkomilné druhy ustupují a prosazují se rostliny snášející sušší podmínky. Podle ochránců jde o posun od vlhkomilných nivních společenstev ke společenstvům středně vlhkých až sušších stanovišť, což vede ke ztrátě původní rozmanitosti.
Problémy mají i hospodáři kvůli nižší produkci sena. Pokud po první seči nepřijdou dostatečné srážky, druhá seč travního porostu je výrazně nižší nebo se porost nevytvoří vůbec. To má dopad i na udržení druhově bohatých luk, pro něž je hospodaření zásadní.
Soutok Moravy a Dyje leží v teplé panonské oblasti, je proto přirozeně vystaven vyšším teplotám a vodnímu stresu. Klimatická změna však tento tlak podle správy dále zesiluje. Budoucnost lužních lesů a nivních luk proto podle ochranářů nebude záviset jen na tom, kolik během roku naprší, ale především na tom, zda se voda na jaře bude moct pravidelně vracet do nivy a jak dlouho voda v krajině zůstane.
‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}