Aktual.: 20.11.2025 09:12
Norimberk (Německo) – Přesně před 80 lety vstoupilo do soudního sálu číslo 600 v norimberském justičním paláci 21 obžalovaných. Začal tak jeden z nejznámějších procesů v dějinách, ve kterém spojenci po druhé světové válce soudili hlavní pachatele nacistických zločinů. Sál je posledních pět let přístupný veřejnosti. Podle ředitelky Památníku norimberských procesů Niny Lutzové se tak návštěvníci mohou seznámit s místem, na kterém byly položeny základy moderního mezinárodního trestního práva. Jeho uplatňování sice podle právníka Gurgena Petrossiana v současnosti pokulhává, myšlenka vzešlá z Norimberku ale stále zůstává živá.
Na začátku norimberského procesu 20. listopadu 1945 usedlo v sále justičního paláce 21 z původních 24 obžalovaných. Na jeho konci v říjnu následujícího roku padlo 12 trestů smrti. Deset nejvyšších trestů vykonal kat přímo v areálu justičního paláce. Někdejší říšský maršál Hermann Göring se tomu vyhnul, když spáchal těsně před popravou sebevraždu. Osobní tajemník nacistického vůdce Adolfa Hitlera Martin Bormann byl odsouzen v nepřítomnosti. Později se ukázalo, že byl v době odsouzení k smrti už mrtvý.
Podle ředitelky památníku norimberských procesů Lutzové vybrali vítězné mocnosti druhé světové války, tedy Spojené státy, Británie, Francie a Sovětský svaz, justiční palác v Norimberku k procesu s válečnými zločinci proto, že nebyl poškozený bombardováním, ale i proto, že přímo u něj byla věznice a nedaleko i letiště. „Nemá to tedy nic společného s tím, že se tu konaly sjezdy NSDAP. To je až dodatečná interpretace,“ uvedla Lutzová v rozhovoru s ČTK a dalšími zahraničními novináři.
Záběry ze sálu číslo 600, ve kterém usedali obžalovaní nacisté, obletěly celý svět. Dodnes je mnoho lidí zná z učebnic dějepisu. O to více překvapí, že je sál možné v běžném provozu navštívit teprve od roku 2020. Ještě před pěti lety totiž stále sloužil jako jednací síň bavorského zemskému soudu. Obžalovaní tak desítky let vstupovali do sálu stejnými úzkými dveřmi v dřevěném obložení, kterými stráže přiváděly během norimberských procesů Hermanna Göringa či Rudolfa Hesse.
Samotný památník je v prostorech sousedících se sálem už od roku 2010. Ročně ho navštíví v průměru 160.000 lidí, tři čtvrtiny z nich jsou cizinci. „V příštích deseti letech ale expozici od základnu přepracujeme,“ řekla ČTK ředitelka Lutzová. „Budeme se chtít více soustředit na svědky v procesu, nejen na obžalované. Zahrnout chceme i nové poznatky, protože procesy samozřejmě dál vědecky zkoumáme,“ dodala. Nová výstava osvětlí například i roli žen v hlavním norimberském procesu, která zůstávala dosud v pozadí. Mezi tlumočníky, kteří zajišťovali hladký průběh jednání, přitom ženy tvořily zhruba polovinu. Ženy byly ale třeba i v některých týmech žalobců.
Z původního vybavení sálu 600 se toho dodnes mnoho nedochovalo kvůli přestavbě v 60. letech. Autentické je podle průvodkyně Sophie Brosteanové-Kaiserové hlavně dřevěné obložení a mramorové vstupní portály. „V expozici pak máme i část původní lavice obžalovaných a po přestavbě vystavíme i nově získané předměty, například sluchátka či helmu jednoho z amerických vojáků,“ řekla.
Podle ředitelky Lutzové ovšem není úkolem památníku připomínat jen historická fakta, ale třeba i to, že byl proces založený na právu, nikoli na pomstě. „Naším úkolem jako místa paměti je navíc i to nepřipustit snahy o přepisování dějin, které se tu v poslední době objevují,“ zdůraznila historička.
Podle právního vědce Petrossiana z Mezinárodní akademie norimberských principů, která sídlí ve stejné budově jako památník, začaly spolu s norimberskými procesy před 80 lety i novodobé dějiny mezinárodního trestního práva. Význam proto mají poválečné události i pro dnešek, i když se v současnosti může zdát, že jsou mezinárodní trestní právo a jeho nejviditelnější hráč – Mezinárodní trestní soud v Haagu – ochromené. „Myšlenka z Norimberku ale zůstává stále živá. Idea totiž nemůže zemřít,“ řekl v sále 600 Petrossian.
jrm mka
