Aktual.: 1.11.2024 14:05
Praha – V pankrácké věznici dnes lidé uctili památku popravených a zemřelých politických vězňů z let 1948 až 1965. Odhalili při tom pamětní desku s 69 jmény těch, jejichž zpopelněné ostatky rozsypali dozorci v 60. letech minulého století na bývalém popravišti věznice. Pietní akce se zúčastnil například předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) nebo místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Věra Kovářová (STAN).
„Možná nejsem sám, kdo si v poslední době klade otázku, jestli postupně u nás v České republice a možná i jinde v Evropě neztrácíme schopnost si vážit toho, co my jsme tady v České republice po sametové revoluci v roce 1989 získali. A jestli neztrácíme schopnost si uvědomovat, že ta kvalita života, kterou tady máme, to prostředí, ve kterém žijeme, je v porovnání se světem jedinečné a vzácné,“ řekl Vystrčil. Dodal, že je potřeba se ohlédnout za minulostí, aby lidé dělali méně chyb a získali odvahu.
Vězeňská služba sestavila seznam 69 popravených a zemřelých politických vězňů, jejichž zpopelněné ostatky rozsypali dozorci v 60. letech na bývalém popravišti pankrácké věznice a na jejich počest na místě, kde stál dříve pouze dřevěný kříž, postavila pamětní desku. Mezi nimi je například Jaroslav Borkovec, který byl popraven za protistátní činnost a jehož příběh dnes řečníci připomněli. K památníku přišla položit květiny jeho dcera.
Na seznamu 42 popravených a 27 zemřelých figuruje dále mimo jiné levicový intelektuál a historik Záviš Kalandra, který byl popraven ve vykonstruovaném procesu s političkou Miladou Horákovou. Kromě něj jsou na něm také členové odbojové skupiny bratří Mašínů Zbyněk Janata a Václav Švéda.
Sestavený seznam obsahuje jediné ženské jméno – Frýdu Geigerovou z Tanvaldu, která si v pražském vězení odpykávala doživotní trest za velezradu a zemřela ve věku 56 let. Nejmladší obětí na seznamu je Jaroslav Kysela, kterého totalitní režim oběsil v jeho 18 letech.
Aby badatelé zjistili, kdo byl režimem takto popraven, museli vycházet z historických záznamů. Z fragmentů spálených kostí smísených s hlínou nelze totiž identifikovat, komu patřily.
Dohledali jména popravených a zemřelých politických vězňů, jejichž urny nebyly vydány rodinám, ale byly zničeny na základě rozkazu ministra vnitra z roku 1960. Ten stanovil, že nevydaná urna má být uložena po dobu jednoho roku a poté zlikvidována. Kabinet dokumentace a historie Vězeňské služby spolupracoval na vzniku seznamu s Národním archivem, Ústavem pro studium totalitních režimů a Vojenským historickým ústavem.
Cílem projektu bylo zjistit, co se stalo s ostatky politických vězňů, které nebyly uloženy na Ďáblickém hřbitově nebo na pohřebišti v Motole. Nejprve museli vědci vyhledat kremační čísla, která prokazují, že byl zemřelý zpopelněn. Poté řešili, zda urnu dostala rodina. To se ale dělo jen výjimečně. Většina schrán putovala k uložení právě na Pankrác. Část uložených uren pak byla v roce 1965 převezena do Motola, zbylé se ale nenašly.
