Aktual.: 26.08.2026 13:22
Brno – Nejstarší česká volejbalová reprezentantka Helena Grozer v rozhovoru s ČTK během volného dne na mistrovství Evropy v Brně prozradila, že jí spousta mladších spoluhráček říká „mami“. Osmatřicetiletá smečařka si na to začíná zvykat, vždyť má také díky manželovi Györgyovi dvě nevlastní dcery. Šampionát před domácím publikem považuje za jeden z nejhezčích momentů své bohaté kariéry.
Do národního týmu se Grozer vrátila v létě 2023 po neúspěšné roční epizodě v plážovém volejbale. „Já bych možná řekla, že ten beach mi pomohl si uvědomit, co pro mě ty šestky znamenají. Chytla jsem takovou druhou mízu,“ vrátila se k tomuto období.
Rychle naskočila zpět do národního týmu, už před třemi lety hrála na ME. Zapadla mezi mladší spoluhráčky. „Některé jsou teda o dost mladší, v podstatě o celý jejich život mladší, jako je třeba (osmnáctiletá) Bára Rejmanová. Jsem hrozně ráda, že u toho v tomhle věku můžu být. Pokud můžu holkám předat nějakou svoji zkušenost, tak za mě jedině skvělé, že to takhle mohu sdílet. Spousta holek mi říká ‚mami‘, tak si myslím, že si na to začínám zvykat. Prostě to tak beru, že to tak je,“ usmívala se Grozer.
V kariéře zažila spoustu výjimečných momentů. Největší úspěchy slavila v Bustu Arsiziu, s nímž pod dívčím jménem Havelková vybojovala dva triumfy v Poháru CEV i italský titul. I pro ni je ale mistrovství Evropy v Brně mimořádné. „I když mám z čeho vybírat za těch asi dvacet let, těch turnajů a všelijakých zážitků bylo docela dost, tak hrát doma a před takovým publikem je asi jeden z nejhezčích možná i kariérních momentů, které jsem kdy zažila,“ svěřila se.
Aby u toho mohla ve svém sportovně pokročilém věku být, musí na sobě hodně pracovat. „Myslím si, že fyzická příprava, co se týče posilovny a jakéhokoliv starání se o moje tělo, je skoro důležitější než ta technická stránka. Pro mě je nejdůležitější být v dobré fyzické kondici. Ten volejbal, to je jak jízda na kole, to se nezapomíná,“ přiblížila Grozer.
Na ME měla vždy mezi zápasy den volna, protože proti outsiderovi skupiny Rakousku nenastoupila. Své rozpoložení hodně probírá s trenérem Jannisem Athanasopulosem. „Musím ho v tomhle vychválit, že hodně dává důraz na to, aby se hráčky cítily dobře fyzicky i psychicky. Hodně se nás ptá,“ ocenila.
Volejbal už hrála po celém světě, poslední tři roky strávila v klubu Cangrejeras de Santurce v Portoriku. „Bylo to fantastické, Portoriko mi hrozně přirostlo k srdci. Spoustu lidí, když viděli zápasy, zarazilo, že třeba bylo i podceňované. Nikdo o tom moc neví. Portoriko bylo skvělé tím lifestylem. Já mám hrozně ráda španělštinu, hrozně mám ráda ten jejich styl, takový ten mořský, pozitivní a tak. Musím říct, že mi to Portoriko bude strašně chybět,“ zasnila se.
V nadcházející sezoně zamíří do Panioniosu Atény. A s reprezentací může pomýšlet na to, že by si splnila sen o účasti na olympijských hrách, za kterým vlastně před lety šla do beachvolejbalu. To bylo v době, kdy pro české volejbalistky byla olympijská účast nereálná. Postupně se ale propracovaly na 14. místo světového žebříčku a šance dostat se mezi dvanáct týmů na OH 2028 v Los Angeles existuje.
„Tady se to docela začíná stávat nějakým tématem. Neříkám, že jsem tady jenom kvůli olympiádě, ale samozřejmě by to bylo krásné,“ dodala Grozer, která by během olympijského turnaje oslavila 40. narozeniny.
‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}